Medailonky stážistů

1. Proč jste se přihlásili do projektu Otevřená věda Akademie věd ČR a co vás zaujalo na této stáži?
V českém školství se mi často stává, že si přijdu zahlcená prací, která je sice faktuálně zajímavá, ale nikam nevede. Tyto stáže mi přijdou jako skvělá příležitost se ze systému memorování na test a následného hbitého zapomínání vymanit a věnovat čas něčemu, co mě zajímá a co má smysl. Ve škole mě vždycky bavil dějepis a o historii velmi často čtu a přemýšlím. Velmi ráda poslouchám rozhovory Paměti národa nebo dějepisný podcast Přepište dějiny. Ve školním dějepise se často však upřednostňuje výuka o bitevních taktikách před dějinami normálních lidí. Válečné dějiny jsou samozřejmě důležité, ale mně přišly vždy velmi vzdálené, a zajímavější mi připadaly ty méně známé perspektivy. Perspektivy žen, perspektivy otroků... to jsou příběhy, o kterých mi přijde za to mluvit. Při pročítání anotace stáže jsem zamířila na Databázi dějin všedního dne a strávila jsem notnou chvíli snahou rozšifrovat deník paní z třicátých let, který mi tam vyskočil náhodným výběrem. Takže oklikou, proto mě stáž zaujala... protože bych chtěla vědět více o tom, jak vypadaly normální životy minulosti.

2. Představte si, že jste vynálezci – co byste vynalezli a proč?
To je náročná otázka. Předpokládá, že vynálezci jsou jiná kasta lidí, jiní od nás všech, kteří mají prostředky cokoli vynalézt. Mám spíš mnoho otázek ohledně toho, co to znamená být vynálezcem než odpovědí na otázku. Nicméně kdybych měla prostředky a čas, chtěla bych vynalézt způsob, jak uspořádat společnost a svět, aby na problémy nejbohatších nedopláceli ti nejméně privilegovaní.

3. Vaše záliby, koníčky:
Mám mnoho koníčků, všechny z nichž se někde prolínají. Převážně ráda tvořím... Velmi ráda píšu, žurnalistické eseje i fikce, a od sedmé třídy do svého odjezdu do USA jsem působila jako šéfredaktorka školního měsíčníku. Dále maluji, dělám divadlo, tančím, hodně čtu a ze všeho nejraději vedu zajímavé konverzace s různými lidmi diverzních pozadí.