Medailonky lektorů

Na čem konkrétním ve svém výzkumu pracujete?

Mnoho času a energie mi zabírá (kromě řešení ryze provozních záležitostí patřících k mé současné řídicí funkci) každodenní práce související s jazykovým poradenstvím, kterému se v oddělení jazykové kultury intenzivně věnujeme: kromě zodpovídání dotazů po telefonu či konzultací s kolegy je to také zveřejňování odpovědí z oblasti fonetiky a onomastiky v on-line Databázi jazykových dotazů nebo doplňování údajů do Internetové jazykové příručky. Kromě toho se snažím realizovat své vlastní, především výslovnostní výzkumy, a to i v rámci vedení studentské stáže. Dále spolupracuji s kolegy z lexikografie na revizi výslovnostních údajů v Akademickém slovníku současné češtiny. Průběžně se také zabývám popularizací, pravidelně např. přispívám jazykovými sloupky do sobotní přílohy Orientace v Lidových novinách či přednáším pro veřejnost.

Proč vedete stáže pro středoškoláky a co Vám to přináší?

Podle mého názoru je téměř povinností každého vědce předávat své znalosti a zkušenosti dál, případně popularizovat vědu a výzkumné výsledky. Na oplátku získávám zpětnou vazbu z mimovědeckého prostředí, vylepšuji si pedagogické dovednosti a také věřím, že se mezi stážisty objeví naši budoucí akademičtí kolegové. Když jsem fonetickou stáž v roce 2021 otevírala poprvé, měla jsem štěstí na mimořádně schopného studenta, kterého spolupráce se mnou nadchla natolik, že jsme spolu pokračovali celé tři roky, dokud neodmaturoval, což je zřejmě v rámci Otevřené vědy poměrně raritní. Vzhledem k tomu, co za tu dobu zvládl (nejen fonetické výzkumy, ale třeba i prezentaci na vědecké konferenci nebo společnou odbornou publikaci), s ním např. jako s tzv. pomocnou vědeckou sílou počítám i do budoucna. Stejně zaměřenou stáž otevírám i pro rok 2024 a tajně doufám, že opět najdu někoho s podobným zaujetím.

Jak jste se dostal/a k vědě a práci v Akademii věd ČR?

Vzhledem k tomu, že oba moji rodiče celý život pracovali v Akademii věd, jsem měla k tomuto prostředí blízko a znala jsem již od dětství jeho klady i zápory. Moje maminka dokonce stále působí stejně jako já v Ústavu pro jazyk český (avšak ve zcela jiném oddělení i v jiné budově), takže si jistě mnozí myslí, že mě sem přivedla ona. Ve skutečnosti to však bylo tak, že jsem zcela náhodou našla na Filozofické fakultě UK na nástěnce vylepený inzerát, že se bude konat konkurz do oddělení jazykové kultury ÚJČ, o čemž maminka ani netušila. V té době (tj. v roce 2009) jsem končila magisterské studium bohemistiky a fonetiky na FF UK, hlásila jsem se tamtéž do doktorského studia a učila jsem na herecké škole, kde však pro mě nebyla dlouhodobější perspektiva celého úvazku. Do budoucna jsem se chtěla zabývat výslovností češtiny, k čemuž mám právě v ÚJČ opravdu hodně příležitostí, protože zde od roku 1993, kdy bylo zrušeno fonetické oddělení, výzkum tohoto typu prakticky neprobíhal, což se snažím změnit. Zájem o češtinu jsem měla nepřekvapivě už od dětství, na základní škole mě navíc učila vynikající češtinářka, ale také mě docela bavily i přírodní vědy a hudba. Veškeré tyto zájmy právě fonetika, tedy nauka o zvukové stránce lidské řeči, velmi dobře spojuje.