Medailonky lektorů

Na čem konkrétním ve svém výzkumu pracujete?

Velmi obecně studujeme, jak buňky čtou informace uložené v naší DNA. Zajímáme se o konkrétní krok, při kterém jsou z RNA vyjímány velké úseky - introny a zbytek je spojen dohromady. Vytvoří se tak funkční molekula mRNA, která slouží jako templát pro výrobu proteinů. Zkoumáme, jak buňky skládají ohromný tzv. sestřihový komplex sestávající z 200 podjednotek, který introny vyhledává a vystřihuje. Přes tento výzkum jsme se dostali ke studiu dědičné choroby zvané retinitis pigmentosa, při které nevratně degeneruje oční sítnice. Tato choroba je způsobena mutacemi některých komponentech sestřihového komplexu. Snažíme se zjistit, proč jsou buňky oka citlivé na tyto mutace a eventuálně najít způsob, jak degeneraci zastavit nebo alespoň zpomalit. Ale to je běh na velmi dlouhou trať.

Proč vedete stáže pro středoškoláky a co Vám to přináší?

Dlouhodobě mám pocit, že základní věda a vědci jsou v České republice lehce přehlíženi. Jedním ze způsobů, jak to změnit, je ukázat mladým lidem, jak věda funguje, jak vědci pracují a o co se snaží. Nemyslím, že by tato stáž navedla mladé studenty na vědeckou dráhu, ale být vystaven vědeckému procesu a kritickému myšlení může mít na mladé lidi formativní účinek. Navíc se mi na kdysi na střední škole věnovali vědci a vedli mě při práci na mém středoškolském projektu, tak mám pocit, že bych to měl poslat to dál. 

Jak jste se dostal/a k vědě a práci v Akademii věd ČR?

Když jsem začal studovat biochemii na univerzitě, tak můj sen bylo pracovat v nemocnici v biochemické laboratoři a analyzovat zde vzorky pacientů. Pak jsem potkal svého prvního školitele, Vladimíra Vilíma, u kterého jsem na Revmatologickém ústavu dělal na diplomové práci. Ukázal mi krásu vědy a vědeckého bádání a myslím, že to byl ten moment, kdy jsem se rozhodl pro vědeckou dráhu. To, že jsem založil vědeckou skupinu zrovna na Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR mohla náhoda a Václav Hořejší, který mi práci nabídl a věřil ve mě.