Medailonky lektorů

Na čem konkrétním ve svém výzkumu pracujete?

Zabývám se rozsivkami, což jsou jednobuněčné hnědé řasy s dvoudílnou křemičitou schránkou různých tvarů a ornamentace. Jedná se o nejrozmanitější a nejrozšířenější skupinu řas s dvaceti tisíci popsanými druhy. Rozsivek je na světě tolik, že vytvářejí kyslík pro každý náš pátý nádech. Různé druhy rozsivek mají specifické nároky na prostředí, takže jsou vynikajícími bioindikátory využívanými k hodnocení jakosti vod, ale i paleoekologickým rekonstrukcím.

Proč vedete stáže pro středoškoláky a co Vám to přináší?

Protože pracuji pouze na Akademii věd, nikoliv na fakultě, chybí mi setkání se studenty. Stáže mi umožňují věnovat se pedagogické činnosti - tedy setkávat se s nadšenými lidmi, kterým mohu něco předat a zároveň s jejich pomocí posouvat výzkum kupředu. Když to shrnu, je to pro mě čirá radost.

Jak jste se dostala k vědě a na AV ČR?

Příroda mě fascinovala od dětství. Na jaře jsem s babičkou nedočkavě pozorovala, jak raší sněženky, bledule a krokusy. Maminka, lékárnice, mě často brávala do přírody na bylinky a houby. Pocházím z čarokrásné oblasti Bílých Karpat. Důležití pro mě byli moji učitelé (paní učitelka Antonová na ZŠ a pan učitel Pluhař na gymnáziu). Rozsivky mě učil pan doktor Marvan, nesmírně vzdělaný a laskavý člověk a světově uznávaný odborník, který u nás stal u zrodu hodnocení kvality vod na základě rozsivkových indikátorů. K práci na Botanickém ústavu jsem se dostala přes profesora Maršálka, na jehož oddělení Experimentální fykologie a ekotoxikologie jsem začínala jako doktorand. V současné době pracuji na Oddělení paleoekologie, kde zkoumáme, jak se měnila vegetace od konce poslední doby ledové. Stále však studuji také současné rozsivky (v rybnících) a věnuji se i rozsivkám v archeologických kontextech. Pestrá a vzácná společenstva rozsivek se vyskytují v minerálních pramenech CHKO Slavkovský les a těmi bych se chtěla společně se studenty hlouběji zabývat.