Jak nadchnout žáky a studenty pro chemii? Nadšeným středoškolákům, kteří mají trpělivost a talent předávat nabyté informace dál, se již několik let věnuje popularizátorka vědy Květoslava Stejskalová z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Letos na svou stáž zaměřenou na didaktiku chemie a badatelsky orientovanou výuku přijala nové stážisty. Stáž pod názvem: Naučíme tě, jak nadchnout žáky ZŠ pro chemii, aneb experimentujeme v naší EDU laboratoři a učíme tvořivě učit chemii, letos absolvují středoškoláci: Markéta Ambrozková, Jáchym Gregor a Lucie Popelková.
Trojici nováčků, ale v jejich vědecko-pedagogickém týmu doplňují i absolventi Otevřené vědy z minulých let. Stejskalová se studenty totiž pracuje kontinuálně a zapojuje je i do svých dalších vzdělávacích aktivit. Jaká očekávání mají nováčci, kteří začali na stáži letos v lednu a jaké výzvy a radosti přináší práce se středoškoláky zkušené lektorce? Přečtěte si ve společném rozhovoru:
Markéta Ambrozková studuje Stojanovo gymnázium na Velehradě. Lucie Popelková studuje Gymnázium Polička, ve stejnojmenném městě. Jáchym Gregor studuje všeobecné gymnázium v Gymnázium a Střední odborné škole Telč.
Co vás přimělo vyzkoušet Otevřenou vědu?
Markéta: Už vloni jsem se o stáže Otevřené vědy zajímala. Mám mnoho přátel, kteří se stáže účastnili či zrovna účastní, a například i moje starší sestra se v loňském roce zapojila. Takže jsem slyšela doporučení ze všech stran.
Lucie: O Otevřené vědě jsem poprvé slyšela na Běstvině (Pozn. Letní odborné soustředění mladých chemiků a biologů), hodně lidí tam básnilo o tom, jak je to úžasné, v té době jsem ještě netušila, co vlastně je Otevřená věda, když nám o tom říkali i ve škole, začala jsem si o Otevřené vědě zjišťovat víc informací. Nakonec jsem se rozhodla, že se zkusím přihlásit a ono to vyšlo.
Jáchym: O stážích, které pořádá Otevřená věda, jsem se dozvěděl od spolužačky, která se jedné takové stáže zúčastnila minulý rok.
Proč jste si vybrali zrovna téma didaktiky chemie?
Markéta: O chemii jsem se zajímala už od základní školy a předávat znalosti dál ostatním, mě vždycky bavilo. Pomáhala jsem s chemií nejen svým spolužákům, ale i mladším sourozencům. Tato stáž mi přijde jako spojení dvou věcí, které mě zajímají a ve kterých bych se chtěla dál posunout.
Lucie: Chemie mě neskutečně baví už od základní školy, vždycky mě tenhle svět fascinoval, a tak nějak mě vnitřně naplňuje předávat informace dál, takže přihlásit se na tuhle stáž pro mě byla jasná volba, navíc jsem neměla co ztratit, mohla jsem pouze získat, a to naprosto úžasnou příležitost se dále rozvíjet.
Jáchym: Chtěl jsem především vyzkoušet něco nového, získat nové zkušenosti a znalosti. Téma, které se týkalo výuky chemie, bylo jasná volba. Celkově dle mého názoru, by se české školství mělo změnit a ani výuka chemie není výjimkou. Velkou část dětí chemie nebaví. Chtěl jsem se dozvědět, jak její výuku zlepšit.
Láká vás povolání pedagoga?
Markéta: Za zkoušku nic nedáte.
Lucie: Už nějakou dobu si s myšlenkou stát se pedagožkou pohrávám, mám moc ráda práci s dětmi, baví mě taky, když je mohu něco naučit, něco jim předat. Navíc mi již od malička doma říkali “naše malá paní učitelko“, ostatně už teď občas pomáhám jiným žákům a studentům.
Jáchym: Docela ano.
Co očekáváte od absolvování stáže?
Markéta: Příliš velké očekávání nemám, jdu do toho s otevřenou hlavou a nechám se překvapit tím, co přijde. Chtěla bych se na stáži zlepšit v předávání informací a znalostí, poznat nové lidi a vyzkoušet si nějaké zábavné pokusy, které se mnou nikdo na základní škole nedělal.
Lucie: Chtěla bych se s chemií seznámit i z jiného úhlu pohledu, z pohledu pedagoga, naučit se učit zábavně a poutavě a zároveň být hlavně schopná opravdu něco někoho naučit. Chci také získat praktické poznatky, kterých má paní lektorka díky své praxi jistě požehnaně.
Jáchym: Těším se, že objevím nové metody výuky chemie, zjistím, co by učitelé mohli dělat lépe, aby žáky chemie bavila. Seznámím se v praxi se zajímavými látkami a experimenty, které jsme ve škole brali jen na papíře a celkově nabydu nových znalostí a zážitků.
Na co se na stáži nejvíc těšíte?
Markéta: Opravdu se těším na práci s dětmi. Myslím, že pracovat s někým, kdo je do chemie nadšený a zapálený bude jedna radost. Věřím, že to budou nové, cenné a v budoucnu využitelné zkušenosti.
Lucie: Neskutečně se těším na práci s dětmi, ale podle stáží, které jsme již absolvovali, jsem si naprosto jistá, že mě bude bavit všechno, co si pro nás paní Stejskalová, naše báječná lektorka, připraví. Každá stáž mi hodně dává, nejen, že mám úžasnou lektorku, která vždy ví, o čem mluví, ale jsem taky ve společnosti skvělých kolegů stážistů, s nimiž se nikdy nenudím a navzájem se motivujeme.
Jáchym: Nejvíce se asi těším na výuku dětí.
Co studujete a kam byste se případně chtěli v kariéře posunout dál?
Markéta: Studuju Stojanovo gymnázium na Velehradě. Z čeho budu maturovat a pak co dál studovat, je skvělá otázka, na kterou bych sama ráda znala odpověď.
Lucie: Studuju třetím rokem na gymnáziu v krásném historickém městě na pomezí Čech a Moravy, obklopeném nádhernou přírodou, které se jmenuje Polička. Jak jsem již zmínila, jsem ve třetím ročníku, a tak si zatím nejsem jistá, z jakých předmětů budu příští rok maturovat. Jasná je za mě chemie a k ní budu volit mezi biologií a fyzikou. Dále bych chtěla studovat buď pedagogiku, nejspíš učitelství chemie a fyziky, nebo medicínu, uvidíme, kam mě to potáhne víc.
Jáchym: Studuji na gymnáziu v Telči. Maturovat bych chtěl nejspíš z chemie a biologie. Po ukončení studia na gymnáziu, bych rád nastoupil na nějakou vysokou školu, jakou ještě přesně nevím.
Otázky pro lektorku Květoslavu Stejskalovou:
Jak dlouho už se věnujete středoškolákům v Otevřené vědě?
Myslím, že první stážistku na didaktiku jsem měla v roce 2012. Poznala jsem ji na jiné vzdělávací akci a pozvala ji do Otevřené vědy na mou stáž. Docházela na ni se svou spolužačkou Anetou, která byla nad rámec projektu, ale dělala s námi vše, a protože hezky kreslila, tak ilustrovala i naše první pracovní listy. Beru studenty navíc i dnes, nad rámec Otevřené vědy, protože zájemců je mnoho a se stážisty vždycky tvoříme tým. V Otevřené vědě jsem prakticky od začátku projektu, od roku 2005. Tenkrát jsem svou stáž ještě nevypisovala, ale dělala jsem kolegům z ústavu takového manažera, aby se nemuseli papírováním a podobnou agendou zabývat a mohli jen vést své stáže. Vedu si statistiku stáží v našem ústavu od r. 2005, a proto vím, že více než dvacítka vědců se již věnovala celkem 103 stážistům, z toho stážemi pod mým vedením prošlo (včetně těch letošních nováčků) 20 stážistů.
Kdo z nich Vám opravdu utkvěl v paměti a podařilo se ho pro didaktiku chemie nebo fyzikální chemii získat?
Zajímaví byli všichni, každý něčím jiným, a bylo to i docela vyrovnané - 9 chlapců a 11 dívek. Půlka z nich ještě studuje střední školu, ale co vím, tak ti se hodně směřují k přírodovědným oborům. A z těch, co již jsou na vysoké škole, tak u chemie nejsou určitě všichni, někdo je i na humanitně zaměřených oborech, ale ono k učení se člověk dostává často i oklikou, nemusí zrovna vystudovat pedagogickou fakultu. Co se týká úspěšnosti, tak někteří ze své práce na mé stáži dělali další rok SOČku a prošli s ní až do krajského kola. Za úspěch svého lektorování považuji také to, že dva mí stážisté se u nás ještě rok zdrželi v ústavu na jiné stáži, takže se rozvíjeli potom i v jiném fyzikálně-chemickém oboru pod vedením mých kolegů.
Co Vás nejvíc baví na práci se středoškoláky?
Já bych to zobecnila na všechny žáky. Baví mne být mezi mladými, a to já jsem desítky let, je to omlazující (ušetřím za omlazující krémy :)) a inspirativní. Ne, vážně, baví mne jim ukazovat, jak se dá uchopit určité téma, a co lze s ním dělat. Třeba máte žákům v osmé třídě či na nižším gymnáziu vysvětlit, co je periodická tabulka. Na to je spousta pohledů, někdo nechá žáky naučit se ji jako slepou mapu (což není trefa do černého), a někdo jako já, to pojme jinak. Já nakreslím naležato obdélník o 18x7 buňkách a pak gumuji a dopisuji a vysvětluji, kde a co je a proč to tam je. Vzniká nekonečný seriál o doplňování prvků do naší takto nakreslené tabulky, proč jsou, kde jsou, jaké mají vlastnosti, a tím se v ní žáci učí se orientovat. Mým cílem není, aby ji uměli nazpaměť (visí všude ve třídě a každý ji má v tašce), ale aby se v ní uměli orientovat. A děláme k tomu samozřejmě experimenty, bez těch to nejde. Na asi 40 prvků a jejich sloučenin z tabulky se dá hezky experimentovat. Žák si nejvíce zapamatuje to, co mu projde rukama. Zavře oči a vidí, co se dělo. V našem případě, jsme chemici, taky dost často cítí, co se s pokusem pojilo v oblasti čichu. Vzpomínám si, jak mi jeden žák 7. třídy tvrdil, že hořčík není kov, protože je přece v minerálkách. Když pak viděl hořčíkovou stříbřitě lesklou pásku, sáhl si na ni, viděl, jak se mu rozpouští v kyselině citronové, jak svítivě hoří na síťce a mění se na bílý prášek (oxid manganičitý), tak uznal, že je to kov.
Přináší práce s mladými talenty, i po těch letech, pořád nové výzvy?
Výzvy jsou stále nové. Já začala se stážemi z didaktiky, pak přidala témata popularizující náš obor, a teď je taky tzv. pouštím mezi zvěř, to znamená, že jsou stážisté při tom, když učím žáky ZŠ v kroužku, nebo v sobotních kurzech nebo dělám chemické divadlo pro děti z mateřských škol. Chci potom od nich, aby napsali svou reflexi a z té se potom dozvím, jaký je jejich pohled na věc a občas se i poučím. Někteří mí dřívější stážisté dokonce pomáhají na těch sobotních kurzech, učí se děti vést a být s nimi hodně trpěliví, umět vysvětlovat apod. No teď zrovna více než půl roku tyto kurzy neběží, protože máme kurzy "soužití s covidem", ale až skončí (epidemie) a doufám, že to bude brzo, tak zase naše soboty pojedou dále.
Co jste si pro studenty připravila letos?
Koronavirus nám míchá životy dost slušně, ale já se stále snažím při dodržení všech opatření, dělat náš program prezenčně, takže do laborky noví stážisté od ledna zatím jezdí. Mám připravený plán, jaká témata a pokusy probereme. Jsme tým tvořený mnou, třemi stážisty, jedním stážistou mimo OV, který na svou stáž v OV jezdil vloni a letos pokračuje navíc. Poslední člen našeho týmu je student VŠ, můj mladý kolega, co se mnou učí běžně už pár let, který začal studovat dálkově PedF UK-chemii a ekologii (pro ZŠ). Je to absolvent průmyslovky, a to je skvělé, má praktický pohled na věc na rozdíl od studentů gymnázií. Nedílnou součástí naší stáže je i to, že se stážisté připravují vždy na každou stáž s nějakou svou krátkou prezentací tématu, co zadám, a pak to učí (před tabulí) 5-10 minut nás ostatní. Společně to potom rozebereme a ukážeme si, co bylo dobré a co je třeba zlepšit. Dobrý učitel musí umět dobře daný obor, to je bez debat, pak musí umět zaujmout a musí být taky tak trochu herec. Já se je tedy budu snažit učit i to, jak zaujmout a jak mluvit. Pak učím i nová témata a experimentujeme, každý na svém stole se svými pomůckami. Taky budou moci být při výuce našich ZŠ žáků v kroužcích, aby okusili školu života, tedy praxi. Pokusy volím tak, aby byly zajímavé, dostupné, co se týče pomůcek, a samozřejmě bezpečné. Chemie je krásná a pestrá, a má přesah s fyzikou a biologií, takže se tam najde spousta zajímavých experimentů, jak žáky zaujmout a vzdělat, proč se to či ono děje tak či tak a co si z toho vzít do svého života. Nepředpokládám, že každý žák, který projde naší výukou, bude chemik, ale každý někdy v životě potřebuje využít znalostí z chemie, aby jej posunuly v řešení jeho problému dál.
Proč je podle Vás dobré začít s vědou už odmalička? Není na střední škole vlastně už trochu pozdě?
Ano, na střední je již pozdě. Vezměte si, že se děti již od dětství učí často na nějaký hudební nástroj nebo sport. I s přírodními vědami je dobré začít už od dětství. Brát děti do přírody, muzeí, doma do kuchyně či dílny a něco s nimi tvořit, naučit je se dívat a ptát se a taky je naučit trpělivosti, zodpovědnosti, že když něco dělám, tak to musím dělat pořádně. Já mám třeba již vnoučata a dělám s nimi pokusy už od jejich tří let, učí se od toho věku lyžovat, hrát na flétnu a se mnou pak se i ptát se a hledat řešení a dělat chemické pokusy. Třeba taková ta židlička s pultíkem na krmení, to je výborný chemický stolek. Fyziku jsme zase vyzkoušeli přes různé stavebnice a obvody. Některé mé popularizační programy směřujeme i do mateřských škol, a to jsou nesmlouvaví diváci, kteří vás, když je zaujmete, dokáží sledovat a ptát se. Odměnou mi pak bývá, když ke mně někdo z nich přijde a řekne mi, že jsem byla fakt hustá, nebo abych neodcházela a zůstala tam s nimi napořád. 😊
„Budeš s námi experimentovat, navrhovat pokusy na různá témata a zkoušet si učit žáky ZŠ formou workshopů (výuka u nás na pracovišti, ve škole, mimoškolně-kroužek)? Třeba jednou rozšíříš řídnoucí řady kantorů! Podívej se na náš web: http://www.3nastroje.cz/ a přidej se k nám,“ dodává lektorka Květoslava Stejskalová závěrem.
Připravila: Michaela Marková (Otevřená věda) ve spolupráci s Květoslavou Stejskalovou, Markétou Ambrozkovou, Jáchymem Gregorem a Lucií Popelkovou.
