Objevovat, jak funguje mozek myší i lidí, letos budou tři středoškolačky z Prahy

Trojice středoškolaček z různých pražských gymnázií se sešla nad tématem výzkumu mozku a řízeného chování, které zkoumají vědkyně a vědci z oddělění Neurochemie Fyziologického ústavu AV ČR. Vědkyně Helena Janíčková pro ně totiž letos otevřela stáž: Mechanizmy cholinergního řízení striata. V rámci roční praxe, v laboratořích tohoto specializovaného výzkumného pracoviště, se studentky budou snažit pochopit principy fungování mozku a naučí se mimojiné i to, jak pomocí behaviorálních testů přimět myši, aby se odnačily staré a naučily nové. Středoškolačky Noemi Biernot a Adéla Hegarová letos na stáž Fyziologického ústavu AV ČR přišly poprvé. Za to Anna Urushadze pracuje pod vedením lektorky Janíčkové už třetí rok. 

Co studentky od stáže čekají? Jak se jim pracuje s laboratorními myškami? Jaké to je mít svůj vlastní výzkumný projekt už na střední škole? Přečtěte si v rozhovoru...

Zeptali jsme se stážistek:

Jak jste se dostala k Otevřené vědě?

Noemi: O projektu jsem věděla již dlouho, protože na mém Gymnáziu Na Zatlance má velmi kladné ohlasy. Přihlásila jsem se však až ve třetím ročníku, neboť jsem si byla více jistá oborem, který mě zajímá. Tím víc jsem se těšila na nevšední zážitky a skvělou příležitost se mnohému naučit.

Adéla: K tomuto projektu mě přivedla moje třídní profesorka, která nám každý rok nabídky stáží připomíná. Chtěla jsem se dozvědět něco nad rámec gymnaziální výuky.

Anna: Otevřenou vědu jsem objevila na Facebooku a poté ještě na začátku prvního ročníku nám tento projekt představila paní profesorka na gymnáziu s tím, že by to mohla být zajímavá zkušenost a ať to zkusíme. Tak jsem do toho šla.

Pozn. Anna Urushadze nyní studuje třetí ročník gymnázia a na stáž k lektorce Janíčkové, do Fyziologického ústavu AV ČR, dochází po celou dobu svého středoškolského studia.

 

Měla jste už před stáží zkušenosti s vědou?

Noemi: Ano, o letních prázdninách se mi naskytla možnost se podívat do Laboratoře genetiky a metabolismu hub v Mikrobiologickém ústavu AV ČR. Velmi mě nadchlo nadšení tamních vědců a ta přátelská atmosféra nabitá úžasnými postřehy a spoluprací. Tento zážitek mě utvrdil v tom, že věda mě skutečně bude bavit.

Adéla: Neměla, toto je moje první praktické seznámení s vědou. Doteď jsem znala pouze laborky ve škole. 

Anna: Na základní škole a poté na gymnáziu jsem se dostala několikrát do laboratoře v rámci základních chemických pokusů, nicméně rozhodně ne v takovém rozsahu jako jsem poté měla možnost v rámci stáže.

 

Co od stáže čekáte?

Noemi: Chtěla bych si odnést realistický pohled na pracovní prostředí vědy, vidět ten proces od shromažďování vzorků až k porovnávání výsledků v nekonečných tabulkách Excelu, a pak to nadšení či údiv, když se objeví něco nečekaného, třeba záludná myš, která může ostatním “vyzradit” řešení behaviorálního testu.

Adéla: Chtěla bych rozšířit své znalosti, jak teoretické, tak praktické. Doufám, že mi stáž pomůže se rozhodnout ve výběru povolání. 

Anna: Na stáž jsem se hlásila, jelikož jsem chtěla zkusit něco nového. Chtěla jsem poznat, jak to chodí ve vědeckém výzkumu. Jelikož na stáž chodím již třetím rokem, tak můžu říct, že jsem se naučila mnoho výzkumných metod (PCR, genotypizace apod.), ale také mě stáž učí kriticky přemýšlet, dohledávat si informace a pracovat s nimi.

 

Co studujete a co byste chtěla studovat v budoucnu?

Noemi: Jsem ve třetím ročníku Gymnázia Na Zatlance. Zatím směřuji k přírodním vědám, nicméně moc mě baví i ty humanitní. Proto mě fascinují neurovědy, které propojují lidské myšlení s přírodními procesy. Věřím, že v budoucnu přinesou ještě ohromnější objevy.

Adéla: Studuji sedmým rokem na Gymnáziu Opatov. Vysokou školu bych chtěla studovat v Praze, přemýšlím o lékařských fakultách nebo přírodovědecké fakultě. 

Anna: Třetím rokem studuji na Gymnáziu Botičská v Praze a v budoucnu bych chtěla studovat medicínu.

 

Jaké bylo první setkání s vědou v laboratořích Fyziologického ústavu AV ČR?

Noemi: První věc, kterou jsem měla tu čest poznat, byly myši. Bez nich by se náš výzkum neobešel.  Vždy mě zaujme, jak se každá potýká s úlohami, které měříme. Možná se myši zdají z dálky identické, ale opak je pravdou, při testech se ukáže líná, frustrovaná i hloupá myš. Mrzí mě, že věda je v České republice poměrně podfinancovaná a je to znát i v laboratořích, kde chybějící přístroje nahrazuje trpělivost a improvizace.

Adéla: Byla jsem rozpačitá z neznámého prostředí, přesto mě čekalo jen příjemné překvapení. Stále jsem nemohla uvěřit, že se to děje. Nejvíce jsem si oblíbila behaviorální experimenty s myšmi.

Anna: Moje první setkání s vědou bylo nad očekávání, vůbec jsem nečekala, že si budu moc vyzkoušet všechno možné. Líbí se mi, že práce je opravdu různorodá (plánování a příprava postupu, práce s myšmi, molekulární biologie, analýza výsledků a statistika, mikroskopování, histologie apod.). Nemůžu říct, že by mě něco zklamalo, jen jsem se musela smířit s tím, že ne všechno vyjde hned na první pokus, a tak jak by si člověk přál a že člověk musí být trpělivý.

 

Jak vycházíte s lektorkou a kolegyněmi stážistkami?

Noemi: Obdivuji naši lektorku, Helenu Janíčkovou, že se každý den v laboratoři neváhá učit novým věcem a do toho zvládá každých 10 minut střídat myši na testech, když ještě k tomu má na starosti nás stážistky. Jsem vděčná za její trpělivost s mou občasnou nešikovností. Je úžasné, že se můžu na cokoliv zeptat a je mi vše hned vysvětleno. Mezi stážistkami se dobře sdílí zkušenosti a zážitky, je mezi námi velmi přátelská atmosféra.

Adéla: Řekla bych, že všechny dohromady tvoříme skvělý tým. Rozumíme si a dokážeme si vzájemně vyhovět. Stáže si domlouváme tak, abychom se vídaly, člověku tak práce v laboratoři rychleji utíká. 

Anna: Musím říct, že pro studium medicíny jsem se nakonec rozhodla právě díky stáži, a především díky mé trpělivé lektorce, která nám svým nadšením otevřela dveře do vědeckého prostředí. S Áďou a Noemi jsem se zatím viděla pořádně jen jednou, moc hezky jsme si popovídaly a upřímně se těším, až všechna opatření přejdou a my se pořádně v laboratoři uvidíme a budeme se moc poznat více.

 

Otázky pro lektorku Helenu Janíčkovou:

Proč jste se rozhodla zapojit do Otevřené vědy?

Myslím, že věda potřebuje nadané mladé lidi. A nadaní mladí lidé možná potřebují vědu, i když o tom třeba ještě nevědí. 

Co Vám spolupráce se středoškolačkami přináší?

Lektorkou stáží jsem od roku 2018. Stáže mi přináší inspiraci, pohled na moji práci zvenčí a potřebný kontakt s mladými lidmi. 

Pokračujete ve spolupráci se studentkami i po skončení stáže?

Zatím mi bohužel odcházejí na univerzity do jiných měst nebo do zahraničí. Ale jedna moje studentka – stážistka Anna Urushadze, se stáže účastní opakovaně už od prvního ročníku na střední škole. To je podle mě super. Každý čas strávený v laboratoři je znát, ať už někdo chodí dlouho, nebo často, nebo obojí jako Anička. Díky tomu je svém projektu už do značné míry samostatná, jako by se jednalo třeba o diplomantku. Metodicky se jednotliví stážisté od sebe můžou lišit, většinou se každého snažím zapojit podle toho, co ho nejvíc zajímá a baví.

Co přesně zkoumáte a s čím Vám stážistky pomáhají?

Zkoumáme, jakým způsobem ovlivňuje acetylcholin myší mozek a jakou funkci v něm mají jednotlivé receptory pro acetylcholin. Myší mozek je totiž dost podobný lidskému. Acetylcholin je jeden z několika základních neuropřenašečů v mozku, umožňuje tedy komunikaci mezi neurony a kóduje informace, které si neurony mezi sebou předávají. Jeho výzkum má význam pro celou řadu neurologických a psychiatrických onemocnění, při jejichž vzniku a případně i léčbě hraje roli: například Alzheimerova a Parkinsonova choroba, deprese nebo závislosti. 

Co jste si pro stážistky připravila na letošní rok?

Nic speciálního si pro ně nepřipravuji. Chci, aby se v rámci možností zapojili do každodenní autentické práce, která může být někdy i nudná. A nemyslete si, spousta práce v laboratoři vlastně nevyžaduje žádné zvláštní vzdělání. Studenti a studentky, kteří mají zájem se učit, jsou pozorní a pečliví a při práci přemýšlí, už u nás udělali spoustu užitečné a důležité práce. Studentky například hodně zapojuji do behaviorálních experimentů s myšmi jako je třeba notoricky známe Morrisovo vodní bludiště a podobně. Často nám také pomáhají při zpracování nejrůznějších vzorků, izolace RNA a její další zpracování, PCR, příprava vzorků na sekvenace atd. Při pohledu zvenku se prakticky stále jedná o ty samé činnosti: pipetování, sem tam centrifugace, další pipetování. Ty může dělat prakticky každý, rozdíl je jen v míře porozumění tomu, co vlastně dělám a proč. 

Co byste si přála, aby si středoškolačky z Vaší stáže odnesly?

Byla bych moc ráda, kdyby se jim skrze běžnou práci v laboratoři podařilo poodhalit ukrytou podstatu vědecké práce. Ta nespočívá v pipetování ani v umění ovládat složité přístroje: to je podmínka nutná, nikoli postačující. Podstatné je umět přemýšlet o věcech, klást si otázky a nespokojit se se zdánlivě samozřejmým. Mám velkou radost, když vidím, že už středoškolská studentka je schopná samostatně hledat a číst literaturu, a na jejím základě si položit zajímavou otázku a naplánovat si vlastní malý projekt, který souzní se zaměřením naší laboratoře.  Je to projekt Aničky Urushadze, která vytvořila nový testovací protokol pro myši v operantním boxu. Je poměrně náročný a dlouho nám trvalo, než jsme vyladily všechny parametry tak, aby se ho myši byly schopné bez větších problémů naučit. Nový test je primárně zaměřený na kognitivní flexibilitu, tedy schopnost průběžně měnit naučenou motorickou sekvenci. Tento test teď Anička validuje na myším valproatovém modelu autismu, který také sama připravila po prostudovaní příslušné literatury. Behaviorální výsledky pak ještě doplňuje o analýzu markeru Fos, která ji umožní identifikovat množství a umístění neuronů, které jsou v jednotlivých fázích učení nového testu u myší aktivní. Byla bych moc rada, kdyby ji naše stáž inspirovala pro kariéru ve vědě. Po studiu na vysoké škole by se však rozhodně neměla vracet ke mně, ale jednoznačně vyrazit do světa, aby co nejvíc rozvinula svůj talent a schopnosti.   

Jak Vaši stáž ovlivňuje současná epidemiologická situace?

Nijak zvlášť. Situace je samozřejmě komplikovanější, studentky a nyní už i zaměstnanci musí být testováni, ale práce může naštěstí normálně pokračovat.
 

Fotografii Noemi, Adély, Anny a jejich lektorky Heleny Janíčkové najdete na našich sociálních sítích Facebook a Instagram
Připravila: Michaela Marková (Otevřená věda) ve spolupráci s Helenou Janíčkovou, Noemi Biernot, Adélou Hegarovou a Annou Urushadze.