Zkoumat historii, která není tak dávná není vůbec jednoduchá disciplína. Záliba v historii a bádání přesto přivedla středoškolačky až tématu výzkumu soudobých dějin. Aneta Hyksová a Sabina Millerová se na stáži v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, pod vedením Jiřího Hlaváčka, letos zaměřily na velmi aktuální téma. Pokoušejí se o srovnání doby normalizace se současným obdobím pandemie nemoci Covid-19. Jejich společný výzkum orální historie se opírá o rozhovory s pamětníky, kteří zažili dobu normalizace a nyní čelí také výzvám a omezením, které s sebou přináší doba covidová. Co si můžeme představit pod pojmem orální historie a jak se provádí výzkum soudobých dějin? Přečtěte si v rozhovoru.
Stáž: Orální historie ve výzkumu soudobých dějin; Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Lektor: Mgr. Jiří Hlaváček, Ph.D.
Stážistky: Aneta Hyksová, Sabina Millerová
Otázky pro stážistky:
Jak jste se dozvěděly o Otevřené vědě a proč jste se rozhodly ji zkusit?
Aneta: Jelikož už léta obdivuji práci lidí v Akademii věd ČR, tak jsem na ni narazila docela snadno. Poprvé to bylo již v roce 2019, ale v té době jsem realizovala jiný projekt, tak jsem se rozhodla přihlásit se až teď a rozhodně toho zpětně ani trochu nelituji. Poprvé jsem na Otevřenou vědu narazila na internetu, poté na sociálních sítích, a dokonce se nám o ní zmiňovali i někteří učitelé od nás ze školy, v té době já už jsem jí samozřejmě moc dobře znala. Důvodů proč mám hned několik: zaprvé jsem dost otevřená novým věcem, zkušenostem a především příležitostem, zadruhé jsem z předešlých projektů, kterých jsem se účastnila, zjistila, že mě velice baví dělat rozhovory se zajímavými lidmi, takže když jsem viděla nabídku na stáž s orální historií rozhodla jsem se do toho hned jít a ten třetí důvod je rozhodně ten, že mým snem již od dětství je, jednou též pracovat v takto významném institutu jako je právě AV ČR, opravdu obdivuji jejich práci a věda je obecně něco, co mě opravdu naplňuje a hodně se v ní do budoucna sama vidím. Také jsem si říkala, že bude moc zajímavé vidět, jak to v dané instituci funguje, podívat se do samotných prostor a nějakým způsobem si i trošku přiblížit každodenní práci lidí, kteří se vědě věnují. Za mě je to opravdu nesmírně cenná zkušenost do budoucna.
Sabina: O Otevřené vědě jsme se dozvěděla na Veletrhu vědy v roce 2019. K rozhodnutí se přihlásit mě nejvíce motivoval můj zájem o historii a mé podporující okolí. Otevřenou vědu navíc beru jako skvělou příležitost dozvědět se něco víc o oboru svého zájmu a možnost, jak si rozšířit obzory a rozvíjet se dál v něčem, co mě baví. Navíc je to jedinečná příležitost něco se přiučit od špiček v oboru.
Proč jste si vybraly zrovna toto téma a co od stáže čekáte?
Aneta: Když jsem viděla vypsaná témata stáže pro tento rok nejvíce mě zaujala právě tato tématika, jelikož se o soudobé dějiny obecně dost zajímám, zároveň už mám nějakou zkušenost s točením a děláním rozhovorů a jak jsem již zmiňovala opravdu mě to baví, baví mě vymýšlet dotazy pro dotazované, baví mě poslouchat zajímavé životní osudy, či názory na danou problematiku. Od stáže jsem očekávala především nějaké nové zkušenosti a odbornější informace a takové trochu zaučení do oboru – metody orální historie, technické náležitosti rozhovoru atd., zároveň že výstupem naší stáže bude nějaký zajímavý výzkum a také že poznám zajímavé lidi, kteří mi budou inspirací a budou rozumět mé lásce k historii, což má spolustážistka Sabča určitě splňuje. Zatím je mé očekávání zcela naplněno.
Sabina: Před dvěma lety jsme s kamarádkou za účelem 11. ročníku dějepisné soutěže EUSTORY napsaly práci Sametová revoluce a změny s ní související očima pamětníků. Jak už název práce napovídá, zvolenou výzkumnou metodou pro tuto práci byla právě orální historie a práce byla z velké části založena na rozhovorech s pamětníky. Ve chvíli, kdy jsem viděla vypsané téma stáže, měla jsem vcelku jasno, neboť mě zajímalo, jak orálně-historický výzkum probíhá na vědecké půdě. Od stáže jsem tedy očekávala, že se dozvím více nejen o tom, jak funguje vědecká práce v Ústavu pro soudobé dějiny, ale i o tom, jak se mají správně vést a zpracovávat rozhovory nebo jak funguje orální historie jako taková.
Co studujete nyní a už víte co chcete studovat na vysoké škole?
Aneta: V současné době jsem v maturitním ročníku (příští týden mě čeká maturitní zkouška) na Gymnáziu v Klášterci nad Ohří. Už teď vím, že se nebudu pohybovat pouze v jedné sféře, ale mým snem je určitě bádat v historii, dělat rozhovory, zabývat se pomocnými vědami historickými a obecně digitalizací pramenů. Momentálně jsem přijata na svou vysněnou Filozofickou fakultu na Karlově Univerzitě na obor pomocné vědy historické a archivnictví, kde věřím že načerpám spoustu zajímavých znalostí o paleografii, genealogii numismatice atd.
Sabina: V současné době studuji v septimě na všeobecném Gymnáziu Českolipská v Praze. Už dlouho mě láká studium historie, ale později jsem si uvědomila, že existují i zajímavé obory jako archeologie, dějiny umění, kulturní antropologie nebo politologie a mezi těmi všemi teď tak nějak váhám. Zajímám se také o jazyky. Nejraději bych ale šla studovat historii v kombinaci s klasickou archeologií na FF UK.
Jak doposud probíhala vaše stáž?
Aneta: Tak zpočátku jsme se shodli na tématu porovnání doby normalizační s dobou covidovou, které nám přišlo velice aktuální. Poté jsme si vymezili paralely těchto dob a začali jsme shánět pamětníky, kteří v době normalizační vyrůstali. Poté jsme si řekli nějaké technické náležitosti, postup rozhovoru a nastudovali jsme si k tomu knihu. A už nezbývalo než nakonec zhotovit samotný rozhovor – v plánu jsou dva, jeden životopisný (ten už jsme zrealizovali) a jeden spíše diskuzní. Dále je v plánu napsat protokoly a přepisy záznamu a umět s rozhovory dále pracovat.
Sabina: Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci a diskusím o ní na internetu, jsme se rozhodli tématem zvolit porovnání doby normalizace s pandemií Covidu-19, které jsou v současnosti hodně srovnávány. Zatím jsme se dozvěděly, jak by měl správně probíhat orálně-historický výzkum, první rozhovor jsme si již vyzkoušely v praxi a přečetly jsme si více o době normalizace. Stáž sice částečně probíhala prezenčně, ale vzhledem k epidemiologické situaci jsme se museli několikrát sejít online přes ZOOM.
Co máte na stáži v plánu dál? Co bude výstupem stáže?
Aneta: V současné době se chystáme točit druhý rozhovor a poté ho budeme dále zpracovávat. Řekla bych, že cílem naší stáže je pořádně se seznámit s orální historií a jejími metodami a naučit se správně vést a zpracovávat rozhovory, zároveň ale také umět pracovat i s tištěnými materiály, a ne všechno hned hodnotit a odsuzovat.
Sabina: Nyní v červnu nás čeká rozhovor o porovnání každodennosti za normalizace oproti každodennosti za pandemie, který budeme během léta zpracovávat a částečně přepisovat. Poté se již budeme věnovat výstupu na závěrečnou konferenci. Cílem naší stáže je naučit se správně vést rozhovory a seznámit se s orální historií a jejími metodami výzkumu.
Co se vám na stáži (ve vědě) nejvíc líbí?
Aneta: Určitě ta možnost zkusit si, co tato práce obnáší, pak také samozřejmě zkusit si spolupracovat s odborníkem v oboru a také určitě možnost poznat nové, zajímavé lidi, kteří mají stejné oborové zaměření. Obecně jsem ze stáže opravdu nadšená a splňuje naprosto mé očekávání.
Sabina: Je úžasné, že máme jako stážisté šanci seznámit se jak s odborníky, kteří na ústavech AV ČR pracují, tak s vrstevníky s podobnými zájmy. Skvělá mi připadá už jen ta možnost vyzkoušet si práci ve vědecké instituci a zjistit, jestli je pro nás obor, který nás zajímá, to pravé ořechové. Na stáži jsem byla i v loňském roce, takže v tomto ohledu je stáž přesně taková, jakou jsem očekávala. Také je to příležitost rozšířit si obzory a dozvědět se přínosné informace o oboru, který nás baví – a ani v tom mě stáž nezklamala.
Jak funguje spolupráce s lektorem a s kolegyní stážistkou?
Aneta: Se spolustážistkou i s lektorem se mi spolupracuje opravdu dobře. Lektor je ochotný nám s čímkoliv poradit a snaží se nám předat co nejvíce cenných informací. Se Sabinou si opravdu rozumíme, bavíme se i mimo stáž a lidsky i zájmově jsme si opravdu sedly, jsem ráda že jsem ji mohla poznat. Celkově si myslím, že tvoříme opravdu dobrý a sehraný tým.
Sabina: Spolupráce probíhá výborně. Přijde mi prima, že na projektu se spolustážistkou pracujeme obě, a ne každá zvlášť. I přes to, že stáž probíhala částečně online, jsme s Anetou zůstaly v kontaktu a bavíme se i mimo stáž. Pokud si něčím nejsme jisté, lektor nám to vždy ochotně vysvětlí a poradí nám.
Čím byste chtěly být? Dokážete si třeba představit pracovat v budoucnu na Akademii věd ČR?
Aneta: Určitě bych si moc přála jednou pracovat v jednom z historických ústavů v Akademii věd ČR, jak jsem již několikrát zmiňovala, je to jeden z mých největších snů již od útlého věku, a právě tato stáž mi pouze potvrdila, že tohle je ta správná cesta, že mne to opravdu baví a udělám vše proto, aby tomu tak jednou opravdu bylo.
Sabina: Hodně mě láká práce badatelky, protože bych ráda nějak přispěla oboru, který je mi velice blízký – historii, a to ať už popularizací nebo bádáním samotným. Pokud by mi však tento sen nevyšel, chtěla bych jít učit, abych byť jen jednoho studenta mohla motivovat k zájmu o předmět, stejně jako lidé v mém okolí motivovali mě. Bez motivace ze strany vyučujících pak může zájem o předměty vymizet, a to by byla např. u historie opravdu škoda.
Otázky pro lektora:
Co letos stážistky na vaší stáži čeká?
Cílem stáže je vyzkoušet si výzkum soudobých dějin za využití metody orální historie, a to takříkajíc od ,,A do Z“, což znamená, že na začátku stáže si na základě společné diskuse stanovíme nějaké konkrétní výzkumné téma a pustíme se do jeho přípravy, včetně rešerše dostupných pramenů, stanovení výzkumné hypotézy a vytipování vhodných respondentů a respondentek pro rozhovory. V další fázi kontaktujeme pamětníky a pamětnice, domluvíme se s nimi na termínu rozhovoru, které pak nahrajeme a zpracujeme v souladu s metodologickými a etickými standardy metody orální historie.
Po skončení terénního výzkumu máme k dispozici nové historické prameny v podobě zvukového záznamu a přepisu rozhovorů, a teprve tehdy začíná ta opravdová historická – a také tak trochu detektivní – práce, která spočívá v analýze a interpretaci získaného materiálu a jeho zasazení do historického kontextu. Vedle toho se snažíme, aby stážisté a stážistky pronikli do každodenního vědeckého provozu našeho ústavu, tj. aby se aktivně zapojili do organizace workshopů, seminářů či konferencí, případně do dalších popularizačních aktivit.
Jak vlastně probíhá samotný výzkum orální historie?
Na základě úvodního setkání se stážistkami jsme pro letošní rok společně vybrali téma každodenní život za normalizace a pokus o hledání jeho paralel se současnou pandemickou situací. Cílem je ukázat, že výzkum soudobých dějin je stále aktuální téma, které nikdy nelze tak úplně oddělit od současnosti, což se nejzřetelněji ukazuje právě v kontextu orálně-historického výzkumu. Naše minulost je totiž vždy ovlivňována přítomností, ale částečně i budoucností, takže pokud vzpomínáme na nějakou historickou událost, vždy se jedná o její subjektivní rekonstrukci nebo konstrukci, přičemž při jejím hodnocení vycházíme ze současnosti nebo z našich budoucích očekávání, ale také z většinové kolektivní paměti, což lze velmi dobře ilustrovat právě na srovnání společenské situace let 1968–1989 s posledním rokem a půl. Těch paralel, které se objevují ve vzpomínkách pamětníků a pamětnic, je celá řada, což se také budeme snažit odprezentovat v rámci našeho společného setkání na konci stáže. Stážistky by si tak měly ze stáže odnést především zkušenost s fenoménem individuální a kolektivní paměti, včetně rizik spojených s provozováním ,,politiky paměti“, což je myslím v současné společenské situaci velmi aktuální téma.
Jaké znalosti od očekáváte od středoškoláků, kteří se hlásí na vaši stáž?
Myslím, že nejsou potřeba žádné zvláštní znalosti. Samozřejmě, že všeobecný přehled v dějinách 20. století je vítaným plusem, ale rozhodně není nutností. Mnohem důležitější je ochota naslouchat, učit se novým věcem a především komunikovat. Orální historie vyžaduje velkou míru empatie, takže není tak úplně pro každého.
Proč jste si vybral zrovna tyto dvě studentky?
Sabina i Aneta mě zaujaly především svými motivačními dopisy. Obě totiž už měly předcházející zkušenost s nahráváním rozhovorů, což určitě není nutný předpoklad pro absolvování stáže, ale současně to nabízelo možnost jít v rámci stáže více do hloubky a podrobněji se věnovat nejen metodologickým a technickým aspektům orálně-historického výzkumu, ale také kritické analýze a interpretaci získaného materiálu, což je jedna z nejdůležitějších, a také nejtěžších, součástí práce každého historika a historičky.
Jak se Vám se středoškolačkami spolupracuje?
Musím říct, že velmi dobře, obě stážistky se pro výzkum nadchly, což je obecně důležitý předpoklad pro jakoukoliv spolupráci v rámci výzkumného týmu. Myslím, že právě díky jejich entuziasmu jsme se dokázali vyrovnat i s nepříznivou epidemiologickou situací, která se tak naší stáže prakticky vůbec nedotkla, přestože orálně-historický výzkum se zpravidla zaměřuje na příslušníky nejstarší generace, kteří současně patří mezi nejohroženější skupinu, pokud jde o koronavirus.
Jak jste se Vy dostal k problematice soudobých dějin?
Vystudoval jsem Fakultu humanitních studií UK. V třetím ročníku bakalářského studia jsem v rozvrhu narazil na kurz Miroslava Vaňka, tehdejšího vedoucího Centra orální historie, nynějšího ředitele Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, který nám přednášel o možnostech výzkumu soudobých dějin prostřednictvím orální historie. Zaujala mě to natolik, že jsem se rozhodl upustit od původně zamýšleného středověku a využít rozhovorů s pamětníky v rámci své bakalářské a posléze i diplomové práce. Po obhajobě jsem nastoupil na doktorské studium, začal přednášet a vedle toho mi profesor Vaněk nabídl zkrácený úvazek v Ústavu pro soudobé dějiny jako záskok za kolegyni, která nastupovala na mateřskou dovolenou. Začal jsem spolupracovat na grantu, který se zaměřoval na různé profesní skupiny v období normalizace a transformace. Nakonec byl z dočasného záskoku poloviční úvazek a po obhajobě disertace nakonec celý.
Přibližte nám prosím, jak vlastně vypadá Vaše práce vědce/ historika?
Aktuálně dokončujeme s kolegy grantový projekt věnovaný fenoménu základní vojenské služby v českých zemích po roce 1968. Snažíme se rozklíčovat, jaký význam měla povinná vojna pro muže, kteří ji povinně absolvovali v období od nástupu normalizace po roce 1968 až do jejího zrušení v roce 2004. Zaměřujeme se na to, jak se význam tohoto institutu v průběhu času generačně proměňoval a jakou roli v tom sehrála změna politického režimu po roce 1989. Dlouhodobě se věnuji problematice kolektivní paměti, metodě orální historie, vojenskému prostředí, institucionálním dějinám a problematice digital humanities. Rozhovory s pamětníky a pamětnicemi se dotýkají zejména komunikativní paměti, takže těžiště našeho výzkumu se postupem času posouvá stále blíže k současnosti. V příštím roce bych se proto rád zaměřil na nějaké širší společenské téma z 90. let. To je mimochodem období, k němuž se nyní obrací zájem většiny soudobých historiků a historiček.
...
Fotografie lektora a stážistek si můžete prohlédnout na našich sociálních sítích Facebook a Instagram.
Připravila: Michaela Marková (Otevřená věda) ve spolupráci s Jiřím Hlaváčkem, Anetou Hyksovou a Sabinou Millerovou.
