„Věda mi poskytuje prostor k rozvoji sebe sama a překonávání výzev, což je zábava. Poskytuje mi, ale i možnost dělat něco užitečného, co může jednou mít pozitivní dopady na společnost,“ říká Denis Cmunt.

Denis Cmunt absolvoval stáž Otevřené vědy na Fyziologickém ústavu AV ČR v roce 2012. Zabýval se tehdy studiem genů podílejících se na specifických vlastnostech kvasinek. Stáž ho tehdy mimo jiné nadchla také proto, že díky ní konečně dokázal nalézt odpovědi na své zvídavé otázky. Práce v laboratoři mu otevřela zcela nové obzory. Díky tomu, že na své stáži mohl zkoumat bakterie, kvasinky a DNA pěkně zblízka, oblíbil si mikroskopování a začal přemýšlet o biologii a chemii jinak než většina jeho vrstevníků - na molekulární úrovni. Jak dnes vzpomíná na svou stáž? A jak na něj dodnes vzpomínají jeho lektorky z Fyziologického ústavu?

 

Vzpomeneš si na své první setkání s vědou?

Na své první setkání s vědou si vlastně ani pořádně nepamatuji. Myslím, že můj zájem přicházel postupně a přirozeně. Mojí oblíbenou hračkou byla ve 2 nebo 3 letech kalkulačka, později jsem rád četl různé encyklopedie a zajímal se o to, jak funguje příroda a lidské tělo. A to mi vlastně zůstalo, jen jsem postupně šel na čím dál nižší úroveň, až jsem se dostal k buněčné biologii a biochemii. Vzpomínám si také, že mě v dětství bavilo zkoušet experimenty, které jsem viděl v různých televizních pořadech o vědě nebo o kterých jsem četl v Ábíčku.

Co nebo kdo tě přivedl k tomu, že tě začala bavit biologie a chemie?

Můj zájem o vědu se rodil postupně, a to i s tím, jak jsem se setkával s jednotlivými předměty ve škole. Asi to byla nějaká má přirozená zvídavost a dychtivost po vědomostech, která způsobila, že mě i tyto obory bavily. Důležitou roli v tom určitě sehráli také moji skvělí učitelé biologie a chemie na gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře. Konkrétně Miroslav Beran a Lukáš Folk, jež mě učili chemii, a Pavla Trčková, která mě učila biologii a dodnes jsme zůstali přáteli. Každý rok v létě organizujeme Dobrodružství (nejen) v mikrosvětě – Letní školu biologie – pro žáky a studenty od 10 let do ukončení středoškolské docházky v souběhu se vzdělávací akcí pro učitele biologie. Takže je to šance i pro stážisty OV, jak si v létě užít zábavu s biologií. Věnujeme se mikroskopii a exkurzím s odborníky, ale také se najde čas na sportovní aktivity. Na gymnáziu v Táboře jsem navíc studoval česko-francouzské dvojjazyčné studium, o němž si myslím, že velmi dobře kombinuje prvky českého i francouzského vzdělávání, a které věnuje významnou pozornost přírodovědným předmětům. A to zejména i praktické výuce, jež byla na těchto předmětech nejzábavnější.

Vzpomeneš si, jak jsi se před lety dozvěděl o Otevřené vědě?

To vím přesně. O projektu mě informovala právě moje učitelka biologie Pavla Trčková, která se zúčastnila praktického kurzu pro pedagogy v Nových Hradech. Hlásil jsem se ale na stáže, o které byl značný zájem, takže to nevyšlo napoprvé… napodruhé… napotřetí… ani napočtvrté. Nakonec se ale asi o rok a půl později ozvala dr. Hana Sychrová, vedoucí Oddělení membránového transportu Fyziologického ústavu AV ČR, že se jim místo na stáži uvolnilo, zda bych o stáž stále měl zájem.

Jaké byly tvé dojmy ze stáže a vůbec z Fyziologického ústavu?

Byl jsem nadšený. Člověk se dostal do úplně nového prostředí, kde měl možnost seznámit se s vědou, respektive s výzkumem tak, jak skutečně funguje. Byl jsem za tuto příležitost moc rád, protože jsem si mohl vyzkoušet práci ve skutečné laboratoři se vším, co to obnáší. Samozřejmě někdy bylo složité zorientovat se ve všech nových informacích, které se týkaly jak metodologie, tak vlastního výzkumu a kterých nebylo pro středoškoláka málo. Naštěstí mi ale má školitelka, dr. Olga Zimmermanová, byla vždy schopna vše jasně vysvětlit, takže jsem nikdy neměl pocit, že bych se „topil“ v tématu nebo v laboratorní práci. Na stáž mám tedy jen samé dobré vzpomínky, k čemuž určitě přispěl i milý kolektiv Oddělení membránového transportu. S trochou nadsázky mohu říct, že jsem se na akademické půdě cítil jak ryba ve vodě, což mi zůstalo dodnes.

Jaké bylo téma tvé stáže a co přesně jsi zkoumal?

Název mé stáže zněl „Studium genů podílejících se na specifických vlastnostech nekonvenčních osmotolerantních kvasinek“, konkrétně jsme s mou lektorkou dr. Olgou Zimmermannovou, studovali přenašeče sodných a draselných iontů v buněčné membráně kvasinek. Na začátku stáže jsem pracoval hlavně s bakteriemi a DNA, později prováděl kapkové testy. Navíc jsem po roční stáži v rámci Otevřené vědy, kterou jsem absolvoval v předposledním ročníku gymnázia, zůstal na Oddělení membránového transportu další 4 roky až do konce mého bakalářského studia na vysoké škole. Každopádně si velmi cením toho, že jsem si díky péči a vedení dr. Olgy Zimmermannové kvalitně osvojil základy laboratorní práce ve všech jejích možných aspektech, jako jsou pipetování, sterilní práce, organizace práce apod.

Během stáže jsme zkoumali membránové přenašeče iontů alkalických kovů v kvasinkách, eukaryotním modelovém organismu. Tyto přenašeče jsou membránové bílkoviny důležité pro správné fungování všech buněk, tedy i lidských: např. zajišťují správnou koncentraci iontů v buňkách, podílí se na regulaci buněčného pH, na udržování membránového potenciálu aj. My jsme se konkrétně zabývali přenašečem sodných iontů Sod2-22 z kvasinky Zygosaccharomyces rouxii, který je velmi podobný přenašeči Nha1 ze známé pekařské kvasinky (Saccharomyces cerevisiae). Druhý jmenovaný přenáší přes membránu sodné, ale také draselné ionty. Nás tedy zajímalo, které aminokyseliny v sekvenci přenašeče Sod2-22p jsou zodpovědné za rozdíl ve specifitě pro přenášené ionty oproti přenašeči Nha1. Bavilo mě jak téma stáže a vlastně celého výzkumu na Oddělení membránového transportu, tak vlastní práce. Na stáž jsem se vždycky moc těšil.

Co tě nejvíc bavilo, když jsi byl malý a pak na střední škole?

Jako dítě jsem si rád hrál s legem, bavilo mě číst knížky – beletrii nebo výše zmíněné encyklopedie. Sbíral jsem časopis ABC (Ábíčka), ale vystřihovánky mě moc nebraly. Od dětství hraju na klavír a na střední škole se k mým zálibám přidalo tancování společenských tanců. No a důležité je, že mě baví učit se nové věci, takže jsem vždy rád chodil do školy. A také proto teď dělám vědu, která poskytuje naprosto skvělé prostředí k rozvoji a učení se. Tahle záliba mi asi zůstane už celý život a promítá se to i v tom, že rád cestuji a poznávám nová místa a lidi.

Jak jsi zvládal dojíždět na stáž a zároveň plnit své povinnosti ve škole?

S tím jsem neměl žádný problém. Na stáži jsem většinou trávil dva dny v měsíci a prázdniny, takže jsem ve škole vlastně moc nezameškal a vše jsem tak stíhal v pohodě dohnat.

Co na to říkali učitelé a spolužáci, že docházíš na stáž na Akademii věd? Zajímali se o to?

Určitě to hodnotili kladně a asi to, vzhledem k mým zájmům, ani nikoho zas tolik nepřekvapilo. Já jsem se tím taky zas tolik nechlubil. Samozřejmě mi také blahopřáli, když jsem získal 1. místo na závěrečné Studentské vědecké konferenci Otevřené vědy.

Uvedl jsi si stáž OV do svého životopisu? Myslíš, že ti to pomohlo při přijímačkách na vysokou školu?

Stáž jsem v životopise uvedl, ale na VŠ jsem byl přijat bez přijímacích zkoušek díky úspěšné účasti v Korespondenčním semináři inspirovaném chemickou tematikou (KSICHT). Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, v té době přijímačky nijak nezohledňovaly účast na stážích Otevřené vědy či v SOČ (Středoškolské odborné činnosti). Ovšem to, že jsem se do vědy zapojil už během středoškolských studií, zaujalo hodnotící komisy Grantové agentury Univerzity Karlovy, když jsem žádal o grantovou podporu diplomového projektu, na kterém jsem pracoval na Katedře biochemie Přírodovědecké fakulty (PřF) UK. Studentský grant jsem tehdy získal.

Co jsi studoval na vysoké škole? Zůstal jsi v kontaktu s vědou?

Studoval jsem bakalářský i magisterský obor biochemie na Katedře biochemie Přírodovědecké fakulty UK. Bakalářský projekt jsem vypracoval na Oddělení membránového transportu Fyziologického ústavu AV ČR pod vedením dr. Hany Sychrové, magisterský projekt potom na Katedře biochemie PřF UK ve skupině Strukturní biochemie imunitního rozpoznávání pod vedením dr. Ondřeje Vaňka. Tento obor jsem si vybral díky svému zájmu o biologii a chemii. Jak jsem zmínil v první odpovědi, zajímalo mě fungování přírody a lidského těla. Ale nestačilo mi jen vědět, že když se najíme, vyplaví se nám inzulín, nebo když jsme napadení patogenem, imunitní systém začne produkovat protilátky. Vždy mě zajímala podstata toho všeho, jak se to děje, což mě dovedlo až na molekulární úroveň a k biochemii, která na tyto mé otázky, alespoň v rámci současných poznatků, odpovídá. A třeba i já svým bádáním přispěju k odpovědím na některé otázky. S vědou jsem zůstal v kontaktu, ba bych dokonce řekl, že je mým denním chlebem. Jinak s Olgou, dr. Sychrovou a dalšími členy Oddělení membránového transportu, které jsem poznal během stáže i po ní, se vídávám na vánočním večírku, kterého se rád účastním, když mi to mé povinnosti dovolí.

Kdy jsi věděl, že chceš být vědcem? Proč jsi se rozhodl pro obor biochemie?

Má budoucnost vědce se pozvolna utvářela během středoškolských studií a stáž Otevřené vědy v předposledním ročníku gymnázia mě v tom utvrdila. Byla to příležitost vyzkoušet si a poznat vědeckou práci, být v akademickém prostředí. Přece jen není snadným úkolem rozhodovat se v 18 či 19 letech o své další budoucnosti, já jsem ale díky účasti na stáži zjistil, že je to ta správná cesta pro mě a povolání vědce mě bude bavit. Koneckonců jsem ani nezvažoval jiné alternativy a jedinou přihlášku na VŠ, kterou jsem měl, byla právě přihláška na biochemii. Je to obor, o němž jsem předpokládal, že mi dá dobré základy pro biomedicínský výzkum, který mě lákal. A můj předpoklad byl správný. Ve vědě jsem se rozhodl zůstat proto, že mi dává smysl, baví mě a naplňuje. Poskytuje mi prostor k rozvoji sebe sama a překonávání výzev, což je ta zábava. Stejně tak ale poskytuje možnost dělat něco užitečného, co může jednou mít pozitivní dopady na společnost, což je tím smyslem, který v ní nacházím. A povolání, které člověk dělá rád, je nezbytnou podmínkou pro to, aby vedl šťastný život.

Když ses rozhodoval, co budeš dělat po studiu na vysoké škole, co jsi zvažoval?

Přemýšlel jsem o sobě a o tom, jestli jsem vhodný kandidát na pokračování v akademické vědecké cestě. Nicméně na další rozcestí dojdu v životě ještě několikrát, takže si říkám, že žádné momentální rozhodnutí nemusí být definitivní. Rozhodl jsem se tedy pokračovat doktorátem, o němž jsem věděl, než jsem nastoupil na magisterské studium, že ho budu chtít absolvovat v zahraničí. Přijde mi důležité v mém oboru mít zahraniční zkušenost, ale život v cizině mě lákal i jako osobní zkušenost. I proto jsem strávil půl roku na studijním pobytu v Bordeaux ve Francii a byl jsem rád za možnost vyjet na měsíční stáž na Weizmannův institut věd v Izraeli.

Nyní studuješ doktorské studium ve Švýcarsku. Bylo těžké se dostat na tamní univerzitu?

Díky tomu, že na Univerzitě v Lausanne nabízí doktorský program v oboru nádorových onemocnění a imunologie, nakonec nebylo tak těžké se sem dostat, protože přesně tato oblast odpovídá mému zájmu. Pomohlo mi asi také téma mého diplomového projektu a to, že jsem studoval biochemii. Nakonec jsem dostal nabídku do dvou laboratoří a mohl jsem si vybírat. Dostat se na doktorát znamená úspěšně projít výběrovým řízením. V mém případě jsem nejprve musel poslat přihlášku, která obsahovala životopis, motivační dopis a 3 doporučující dopisy. Následně jsem byl s dalšími vybranými kandidáty pozván na pohovor, během kterého jsem měl 10minutovou přednášku o mém diplomovém projektu s následnou diskusí s výběrovou komisí. A poté jsem se sešel mezi 4 očima s vedoucími laboratoří, kteří mi dali nabídku k nim nastoupit a s nimiž jsem se už bavil konkrétněji o možných projektech.

Jaké je téma tvého doktorského výzkumu?

Na Univerzitě v Lausanne studuji v rámci doktorského programu „Nádorová onemocnění a imunologie“. Na vědeckém projektu pracuji v laboratoři amerického Ludwigova institutu pro výzkum rakoviny, který má laboratoře na několika místech po světě. Právě Lausanne je švýcarským i evropským centrem nádorově-imunologického a imunoterapeutického výzkumu, takže proto jsem tady a věnuju se této oblasti. Imunoterapeutické přístupy v léčbě některých nádorových onemocnění jsou už několik let úspěšně aplikovány vedle klasické chemoterapie, radioterapie a chirurgie. Nicméně je zde velký prostor pro další zdokonalování stávajících přístupů a objevování přístupů nových. A když by šlo vše aspoň trochu dobře, mohl bych i já během svého doktorátu přispět svou trochou do mlýna, jelikož pracuji na nové strategii v imunoterapii nádorů, která je založená, tak jako některé jiné přístupy, na rekombinantních proteinech.

Jak se ti žije a studuje ve Švýcarsku? Je tam jiné vědecké prostředí než v Česku?

Doktorát tu mám na 4 roky a potom se uvidí, možná zase poputuji na post-doc o kousek dál. Nicméně jako země se mi Švýcarsko líbí a zdejší výhled na Ženevské jezero s Alpami v pozadí mi přináší klid v duši. Takže bych tu klidně zůstal delší dobu. Možná i díky té krásné krajině jsou tady lidé tak usměvaví (což vidím, pokud zrovna nemají roušky), milí a ochotní se vším pomoct. Jsem nadšený z toho, jak tady fungují úřady, státní správa a vlaky. Sice má Švýcarsko pověst země, kde se za vše platí a sami Švýcaři si na to stěžují, přijde mi ale, že ve výsledku to poměrně k platům vychází stejně nebo lépe než v ČR, kde zaplatíme vyšší daně, zatímco ve Švýcarsku má člověk díky přímým platbám větší přehled, na co odvedené nebo zaplacené peníze jdou. Co se týče vědeckého prostředí, tak v samotné laboratoři je to dost podobné. Používáme stejné chemikálie, stejné enzymy a stejné metody. Co je ale jiné a co mě také lákalo na tom, zkusit odejít do ciziny, je propojení veřejného a soukromého sektoru a rozvinuté know-how pro přenášení poznatků a technologií výzkumu do praxe. Má laboratoř patří pod Ludwigův institut, kde se klade důraz na translační výzkum, to znamená, že i když se člověk věnuje nějaké otázce základního výzkumu, stále je nutno pamatovat na aplikační potenciál. Ale i v ostatních laboratořích, které nejsou součástí Ludwigova institutu, není neobvyklé, že doktorand nebo post-doc věnující se základnímu výzkumu nakonec dovede svůj projekt do fáze, kdy o něj projeví zájem farmaceutická firma, a on potom vede projekt dál i v této firmě.

Jak vypadá tvůj normální den?

Můj den vždy začíná snídaní, na tu nedám dopustit. Většinou u toho poslouchám nějaký podcast, zprávy nebo rozhovory. Potom pracuji v laboratoři, někdy je práce méně, někdy více, takže podle toho, kolik zbývá času se odpoledne nebo večer věnuji zálibám nebo si jdu nakoupit. To může být ve Švýcarsku problém, protože obchody zavírají v šest nebo v sedm hodin, na což jsem z Česka nebyl zvyklý. Když mám ale čas, jdu si večer zaplavat nebo zaběhat, případně čtu nějakou knížku. O sobotách se snažím poznávat postupně Švýcarsko, většinou někam vyrážím na túru nebo výlet a v neděli se snažím odpočívat, ať už v klidu doma, sportem nebo třeba úklidem.

Co tě baví kromě vědy?

Rád čtu, zajímá mě historie, jinak se věnuji sportu (běh, plavání, běžkování) a hraju na klavír, který zatím ve Švýcarsku nemám, ale brzy si nějaký pořídím. Také mě baví cestovat po Česku, Švýcarsku nebo po světě.

Čeho bys chtěl (ve vědě i v životě) dosáhnout?

Pokud budu dělat smysluplnou práci, která mě bude bavit a naplňovat, asi nepotřebuji ničeho jiného dosahovat. Jakékoliv další úspěchy, třeba v podobě nějakého léku, který by mohl zachraňovat lidské životy, by byly určitě velmi pozitivním vedlejším efektem, ale má spokojenost v životě na nich nestojí.

Kam by ses chtěl podívat a proč?

Jéje, to by byl dlouhý seznam, prakticky celý svět, abych poznal, jak lidé různě žijí. Ale jak to bude možné časově i z hlediska pandemie, určitě bych se chtěl co nejdříve podívat do Kolumbie, kde mám přátele.

Na co se v nejbližší době nejvíc těšíš?

Na další den a to, co přinese.

Jak na Denise Cmunta vzpomínají jeho lektorky – vědkyně z Fyziologického ústavu AV ČR?

RNDr. Hana Sychrová, DrSc., vedoucí oddělení Membránového transportu.

„Při vzpomínce na Denise Cmunta se mi vybaví inteligentní, zvídavý, velmi přátelský a milý student, který do kolektivu v laboratoři vnášel vždy dobrou náladu, ochotně přispěchal ostatním na pomoc, pokud bylo potřeba, a hlavně se rychle učil a zvládal pokročilé metody molekulární biologie. Denis byl (a je) jedinečný v tom, že nejen zvládá vynikajícím způsobem studium a výzkumnou práci, ale na vrcholné úrovni provozuje řadu časově náročných koníčků, je také mimořádně jazykově vybavený, a navíc ke všemu se ještě po celou dobu studia v Praze velmi významně zapojoval do péče o svoji o hodně mladší sestřičku.“


Ing. Olga Zimmermannová, Ph.D. 

„S Denisem se mi pracovalo vždycky skvěle. Byl milý, zvídavý, velmi chytrý a vždycky věděl, co chce, a za tím si šel. Takže bych přidala ještě cílevědomost. Navíc s ním bylo vždycky příjemné se pobavit i mimo vědu a jsem ráda, že jsme stále v kontaktu a že se mu daří. Řekla bych, že Denis Cmunt byl jedním z těch, které stáž nejvíc bavila. Hodně se vzdělával i mimo školu a naši laboratoř. A byl vůbec první náš student, který vyhrál závěrečnou studentskou konferenci Otevřené vědy.“

 

Vaše oddělení zapojuje středoškoláky do reálného výzkum, v rámci stáží Otevřené vědy, již léta. Jak se vám se studenty pracuje?

RNDr. Hana Sychrová, DrSc., vedoucí oddělení Membránového transportu.

„Naše Oddělení membránového transportu fyziologického ústavu AV ČR, v.v.i. se do projektu Otevřená věda zapojuje již od samého začátku. Postupně v našich laboratořích pracovalo asi deset stážistů Otevřené vědy. Zapojení je pro nás vždy obohacující, navíc jej do určité míry považujeme za svou povinnost a službu veřejnosti, z jejíchž finančních prostředků je náš výzkum hrazen. Mezi překážky či výzvy je třeba řadit samotnou podstatu práce v molekulárně-biologické laboratoři, zejména její sladění s platnými zákony (např. studenti mladší 18 let by neměli pracovat s geneticky modifikovanými organismy) a časovou náročnost jednotlivých experimentů, kdy není možné udělat experiment v jednom jediném dni, který mají stážisti oficiálně každý měsíc vyhrazen. S většinou studentů to řešíme delším pobytem v laboratoři během letních prázdnin. Tuto možnost však nemůže řada mimopražských studentů, zejména těch ze sociálně znevýhodněných oblastí a rodin, využít (finančně náročná doprava, ubytování v Praze atd.).“

Ing. Olga Zimmermannová, Ph.D. 

„Otevřená věda je projekt, kterému hodně fandím. Je to velká příležitost pro středoškoláky dostat se do míst, kam se běžně nedostanou. Vyzkouší si svoje schopnosti, znalosti a může to nasměrovat jejich budoucí kariéru, jako to bylo v případě Denise. Mě samotnou práce s mladými lidmi hodně baví, obohacuje a dodává mi další energii zároveň. Studenti mají zvídavé dotazy, které mě donutí se podívat na problematiku jinak, a musím najít cestu, jak jim vše vysvětlit na úrovni jejich znalostí. V tom je to výzva. Překážky v tomto projektu mohou snad být jen školní povinnosti a je vždy potřeba najít cestu, jak školu a práci v laboratoři dobře skloubit. Snažím se, aby za ten relativně krátký čas, který u nás stráví, se naučili co možná nejvíce.“