Stáž jako z filmu aneb dobrodružství při zkoumání starých kostí

Studentka hustopečského gymnázia Nikol Dunajová se v loňského roce zúčastnila stáže Otevřené vědy pod názvem Mikrostruktura spálených a nespálených kostí zvířat z poslední doby ledové. Připomínala její stáž scény z amerického filmu o Laře Croft? Jak vlastně probíhá taková archeologická stáž a co všechno se na ní můžete naučit? Nikol Dunajová docházela na detašované pracoviště Archeologického ústavu AV ČR, v. v. i., Brno, v Dolních Věstonicích. Pod vedením doc. Sandry Sázelové Ph D. připravovala výbrusy nalezených kostí a ty následně analyzovala. Za svoji prezentaci na Studentské vědecké konference Otevřené vědy 2019 získala 3. místo v oblasti humanitních a společenských věd.

Přečtěte si, co Nikol řekla o své stáži a setkání s vědou. 

Proč jsi se projektu Otevřená věda zúčastnila?

Nechtěla jsem volný čas trávit jenom na počítači, ale dělat i něco, co má smysl. Na internetu jsem našla reklamu na projekt Otevřená věda. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Stáže jsem si vybírala na základě biologické stránky, která mě hodně zajímá.

Jak účast na projektu probíhá?

Nejdřív je třeba se zaregistrovat na internetových stránkách projektu. Pak si můžete vybrat projekt, kterého se chcete zúčastnit. Na každý z nich probíhá výběrové řízení, lektor si tak vybere jednoho až tři lidi. Projekt trvá jeden rok. Já jsem si jako téma vybrala histologické zkoumání nalezených kostí.  V mém případě byla povinná měsíční dotace 8 hodin. Výstupem je závěrečná prezentace na konferenci. 

Čím konkrétně jsi se zabývala na své stáži?

Analyzovala jsem kosti nalezené ve starém sklepě v Milovicích. Dostala jsem pytlíček kostí z nějž jsem si vybrala 3 a ty následně zkoumala. Snažila jsem se určit jejich původ, a to na základě histologických, kosterních výbrusů.

Narazila jsi při své práci na nějaké problémy?

Ze začátku jsem trochu bojovala při míchání pryskyřicové směsi. Jednou se nám rozbila váha a já míchala pryskyřici od oka. Vzniklo mi spíš takové želé. Už s tím bohužel nešlo nic dělat, a i vzorek byl tím pádem zničený. Je proto potřeba pracovat opravdu přesně.

Ovlivnila tě účast na projektu ve tvém dalším profesním směřování?

Ještě stále úplně nevím, co chci přesně dělat. Na druhou stranu nemám už takové předsudky vůči vědecké činnosti jako jsem měla předtím. Lidé sice říkají, že vědci jsou podivíni, ale teď už vím, že to vůbec není pravda.

Dovedeš si představit, že by ses sama stala vědkyní?

Teď už si to představit dokážu. Rozhodně bych se toho nebála. Především bych ale chtěla doporučit všem, kteří mají čas, aby se projektu projetu Otevřená věda sami zúčastnili. Je to skvělý nápad a příležitost.

Rozhovor s Nikol Dunajovou vyšel v rámci článku Po stopách lovců mamutů s notebookem a mikroskopem, který si můžete celý přečíst v našem časopise AΩ/ Věda pro každého 1/2020

 

Zajímavost: 
Symbolem moravského archeologického naleziště v Dolních Věstonicích, kde Nikol absolvovala svoji stáž, dodnes zůstává objev takzvané Věstonické venuše z roku 1925. Tato pouhých jedenáct a půl centimetrů dlouhá a šest centimetrů široká plastika ženy získala celosvětovou proslulost jako nejstarší keramická soška na světě. Její vznik bývá datován do mladého paleolitu, tedy do období 29 až 25 000 let před naším letopočtem. Hodnota díla neznámého pravěkého umělce je proto nevyčíslitelná. I proto ji při převozech z brněnského depozitáře dělají doprovod zakuklení policisté se samopaly. Její repliku ve větší velikosti můžete najít v centru Dolních Věstonic. Kosterní pozůstatky a další pamětihodnosti zdejší krajiny si můžete prohlédnout v Archeoparku Pavlov