Letos jsme přizvali hned tři mladé talentované mladé lidi, které baví věda, aby nám pomohli ukázat vám, jak věda dokáže být krásná, svobodná a inspirující. Nyní se tak na našich sociálních sítích můžete častěji setkávat se sourozenci Lukačevičovými–Honzou a jeho mladší sestrou Anetou. Oba působí jako vědci na pracovištích Akademie věd ČR a oběma věda učarovala natolik, že v ní vidí svou budoucnost. Třetí ambasadorkou se stala vysokoškolačka Tereza Koubková, která je na sociálních sítích známá jako Holka z Letné. Nám se zalíbila především tím, že se kromě studia přírodních věd se věnuje propagaci vědy a pomáhá středoškolákům, jak se správně učit, ale i připravit se na maturitu. Přečtěte si rozhovor o jejich cestě k vědě i plánech do budoucna.
Tereza Koubková alias Holka z Letné, ambasadorka stáží Otevřené vědy zpovídá mladé vědce–Anetu a Honzu Lukačevičovy.
T: Ahoj Anet, ahoj Honzo! Těší mě, že jsem dostala možnost vás vyzpovídat a rovnou jsem se o ni podělila i se svými sledujícími, takže to vezmeme opravdu do detailu. Nejdřív by bylo fajn, kdybyste se ve zkratce představili i pro ty, kteří vás neznají: kolik vám je, co a kde studujete, jak a kde pracujete a případně na jakých zajímavých projektech děláte.
A: Ahoj! Jmenuji se Aneta Lukačevičová. Je mi 26 a teď jsem v posledním ročníku oboru European Forestry na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Zároveň také pracuji v Botanickém ústavu Akademie věd ČR, kde se starám o zpracování dat, obnovu pylové sbírky a mou nejmilejší popularizaci vědy. Nejvíce času teď trávím ve škole, věnuji se fytopatologii a posledních pár měsíců v rámci multidisciplinárního projektu HOMED (HOLISTIC MANAGEMENT OF EMERGING FOREST PESTS AND DISEASES) dělám na zajímavém výzkumu.
J: Já jsem starší bratr Anety. Pracuju v Oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Teď jsem přerušil doktorát na MFF UK, ale jen na omezenou dobu, takže se učím dál. Věnuji se různým projektům jak v práci, kde zkoumáme data z kosmických sond, tak mimo ni. V tuto chvíli stíhám k práci kromě popularizace vědy na Instagramu ještě vedení iniciativy Energii lékařům, pomocí potravinových balíčků pomáháme zdravotníkům
po celé republice čelit pandemii koronaviru.
T: Kdy jste se začali zajímat o vědu? A kdy jste se rozhodli, že se vydáte zrovna tím směrem, ve kterém teď ve vědě působíte?
A: Na základní a střední škole jsem nebyla zrovna studijní typ. Nikdy jsem nebyla zabraná do něčeho pořádně, baví mě totiž spousta různých věcí a málokdy u něčeho vydržím. Během druhého semestru na vysoké jsem se poprvé dozvěděla o fytopatologii a ta mě začala moc bavit. Hlavně pro svou nekonečnou různorodost. Díky tomuto předmětu jsem se poprvé dostala do laboratoře a do kontaktu s vědou. A byla z toho láska. Věda mě začala neuvěřitelně bavit, možnost se vzdělávat a rozšiřovat znalosti v různých odvětvích mě naplňuje.
J: Prvním impulzem byla na střední návštěva Ústavu přístrojové techniky Akademie věd v Brně, pak jsem to pustil z hlavy, ale později, během studia na vysoké, jsem se k vědě vrátil s tím, jak jsem začal pracovat na výzkumném projektu pod hlavičkou Evropské vesmírné agentury, a naprosto jsem se pro ni nadchl.
T: Měli jste nějaký vědecký vzor? Ať už v rodině, nebo jinde.
A: Já nevím Honzo, měli? Já ho vnímala hlavně u naší mámy a žen ve vědě.
J: Mamka dělala doktorát, ale vědě se přestala věnovat dřív, než jsme vyrostli a mohli to nějak vnímat. Žádné velké vzory jsem asi neměl. Nanejvýš tak Richarda Feynmanna, o němž jsem četl knížky, když jsem byl mladší.
T: Jakou jste studovali střední školu? Jací jste byli studenti? A jací jste studenti dnes, změnil se za ta léta váš přístup ke studiu?
A: Studovala jsem na strojní průmyslovce Design v uměleckém odlévání. Škola byla skvělá, umění mě bavilo a stále baví, akorát jsem si nebyla jistá, jestli je to úplně pro mě. Doma jsem se učila jen na jeden předmět. Teď mě zpětně mrzí, že jsem se nezajímala o ten obor více a nehledala příležitosti, jak se zlepšovat. Chuť do sebevzdělávání jsem objevila až na vysoké. Školu a práci teď beru úplně jinak, místo toho, abych byla otrávená, si najdu vždycky něco, co mě baví.
J: Mám vystudované osmileté gymnázium a během něj jsem se věnoval hlavně sportu, protože jsem se na vrcholové úrovni věnoval veslování. To se odráželo i na známkách, v matice jsem dost bojoval. Lepší student se ze mě stal až na vysoké, ale tam to ani jinak nešlo, protože bych školu bez velkého nasazení nedodělal.
T: Měli jste před vysokou školou příležitost zapojit se do nějakých mimoškolních aktivit spojených s vědou?
A: Bohužel ne. Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdybych o Otevřené vědě věděla už na střední.
J: Taky mě minula. Ale já měl jiné priority a vnímám to tak, že jsem se k něčemu tak krásnému, jako je věda, zkrátka dostal později. Handicap to oproti kolegům trochu je a začít dřív by mi asi pomohlo. Ale nedělám si z toho těžkou hlavu.
T: Jaké byly vaše maturity? Byli jste nervózní, nebo pro vás maturita byla jen taková “formalitka”, jak se občas říká?
A: Maturovala jsem z dějin výtvarné kultury, technologie uměleckého odlévání, z praktické zkoušky, češtiny a angličtiny. Jsem velký stresař,
takže i maturitu jsem dost prožívala. Nejvíc jsem se asi bála češtiny, pro svou dyslexii a další poruchy učení. Dopadla ale naštěstí dobře.
J: Já jsem ještě z generace, která měla maturitu školní, ne státní. Takže to formalita rozhodně nebyla, náš gympl byl známý tím, že maturita je na něm opravdu těžká. Učil jsem se několik měsíců a celý svaťák fakt nevylezl pořádně z domu. Na vysoké jsem zjistil, že každá zkouška je zhruba tak náročná jako celá maturita, ale dá se zvládnout, když se člověk naučí správně učit.
T: Hlásili jste se i na jinou vysokou školu než na tu, kterou jste šli nakonec studovat?
A: No jasně! Studovala jsem přece předtím umění. Hodně jsem zvažovala, jestli v něm chci pokračovat. Nakonec jsem si dala přihlášky na dost různorodé obory. Fyzioterapie, psychologie, teorie interaktivních médií, lesnictví a arboristika. Docela divoká kombinace, co? :D Já vím. Vybrala jsem si nakonec arboristiku a jsem moc ráda. Díky tomuto oboru a díky mojí škole jsem teď tam, kde jsem.
J: Ne, nakonec ne. Nejdřív jsem uvažoval nad matfyzem, kam jsem se během doktorátu stejně dostal, ale tehdy mi někdo na studijním sdělil, že nemám šanci ho stíhat se sportem. Jelikož jsem šel do Prahy veslovat za Duklu Praha a absolutní prioritou v tu chvíli byla reprezentace, šel jsem na fakultu strojní, kde mi slíbili, že se dá studium šikovně skloubit.
T: Jaký byl váš první rok na vysoké? Co byste poradili letošním a budoucím prvákům?
J: Když se vrátím k předchozí otázce, to snadné skloubení nebyla úplná pravda. Byl to tehdy dost šok, ten nával povinností ze všech stran. Poradil bych prvákům, ať nic nepodcení, ale zároveň ať se nestresují. Když budou průběžně dělat svoje úkoly, dá se učení mnohem lépe zvládnout než všecko hasit
na poslední chvíli.
A: Protože jsem šla na úplně odlišný obor, tak jsem měla z prváku strach, říkala jsem si, že mě vyhodí hned v prvním semestru. Naštěstí jsem se na škole rychle rozkoukala, našla nové kamarády a zjistila, jak se vlastně učí. Letošním a budoucím prvákům bych poradila, aby se nebáli zeptat vyučujících nebo spolužáků, když jim něco nepůjde. Nebojte se projevit zájem a mluvit s okolím. Nálepka šprt je hloupá. Za zvědavost a chuť se učit se nemusíte stydět.
T: Jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka z vysoké školy?
A: Ráda vzpomínám na přednášky v našich školních lesích nebo v arboretu. Nebo také na přednášky mimo fakultu, vždycky měly takový nádech dobrodružství. Ráda vzpomínám i na Erasmus+ v Norsku a stáže ve Španělsku.
J: Pamatuju si to úplně přesně. Stojím se spolužáky na chodbě, vedoucí katedry si nás pozve dovnitř do místnosti a říká: „Státní zkoušku jste složili úspěšně.“ :D
T: Učíte se s hudbou, případně s jakou, nebo preferujete ticho? Kde se učíte nejraději? A jste ohledně učení spíše noční sova, nebo ranní ptáče?
A: Nejraději se učím ve škole, nemám tam moc rušivých podnětů, a tak mě nic nerozptyluje. Učím se většinou s hudbou, house a techno je moje go to. Noční sova nebo ranní ptáče? Jsem pořád unavený holub. Na denní době tak nesejde, záleží hlavně na mojí náladě.
J: Mám to jinak. Potřebuju ticho, klid, ideálně vypnout všecka zařízení kromě těch, se kterými pracuju. A učit se pak můžu kdykoli.
T: Co vy a time-management, jak ho zvládáte? Jste typ, který používá kalendáře, rozvrhy a plánování, nebo naopak?
A: Mám tendence si toho na sebe vzít přespříliš, pak se mi všechno nahromadí a nic nestíhám. Pomáhá mi proto udělat si krátký to do list. Když pak splním nějaký z úkolů, mám ze sebe radost a motivaci pro další práci. Kalendář používám pořád, bez něj se moje děravá hlava neobejde.
J: Asi bych sám o sobě řekl, že různě žongluju, ale když tak koukám na kalendář, mám to docela zorganizované. I tak mám pocit, že je těch věcí občas moc.
T: Jak vypadá váš běžný pracovní den? Co je náplní vaší práce?
A: Každý den je trošku jiný, záleží, co je zrovna potřeba. Naštěstí máme zrovna možnost home office, tak se snažím pracovat z domu, když zrovna nemusím být v laborce.
J: To se vlastně nedá nějak zobecnit. Teď jsem se několik měsíců učil na zkoušky, od rána do večera. Počítal příklady, dělal si výpisky a tak. Jinak je to trochu programování, trochu psaní, trochu vymýšlení, analýza dat a podobně. Rozhodně se nenudím a den není monotónní.
T: Co děláte, když se zrovna nevěnujete vědě? Jaké máte koníčky? A je něco, čemu byste se chtěli teprve začít věnovat?
A: Mojí velkou vášní jsou pokojovky a všechno s nimi spojené. Věnuji se keramice, dělám si na pokojovky květináče. Dělám šperky, taky s touto tematikou. A zrovna začínám s psaním knížky. Hádejte, o čem bude? :D O pokojovkách! Ráda bych se začala více věnovat šití, myslím si, že fast fashion už nám nemá co nabídnout.
J: Popularizuju, věnuju se výše zmíněným aktivitám a mám toho víc než dost ☺ Ale láká mě naučit se hrát na nějaký hudební nástroj, to jsem zatím úplně minul.
T: Čím byste byli, kdybyste nebyli vědci?
A: Cottagecore eco witch.
J: Ovoce do jogobely. Ba ne. Bavilo by mě dělat inženýrskou práci, kterou jsem vystudoval, angažovat se v řízení nějakých veřejně prospěšných společností.
T: Máte nějaký sen, kterého byste v rámci své vědecké kariéry chtěli dosáhnout?
A: Ve vědě mě těší ten samotný proces. Žádné velké sny nemám. Těším se na studium k doktorátu, na výzkum a možná i na publikaci dalších článků
a posterů.
J: Mít takové sny je nejspolehlivější cesta ke zklamání. Lepší je držet se obecného směru, že chci pomáhat, učit se novým věcem a snažit se dělat vše, čemu se věnuji, tak dobře, jak nejlépe umím. Když budu mít pocit, že jsem udělal maximum, nebude mě mrzet, že z toho nejsou nějaké ceny a podobně. Důležitější je stejně ten vnitřní pocit.
T: Co vás na tom, co děláte ve vědě, baví nejvíc?
A: Nekonečná různorodost. Od komunikace s lidmi, přes výzkum v terénu či laborce až ke zpracování dat. V ničem, co dělám, není stereotyp, nemusím se proto bát, že by mě něco začalo nudit.
J: Práce mi dává hluboký smysl a líbí se mi, že kombinuje všecko, co mám rád: můžu se pořád učit něco nového, dozvídat se různé fascinující věci a být obklopen lidmi, kteří jsou nastaveni velice podobně. A to je i na vědě moc fajn.
T: Kdo je vaším nynějším největším vědeckým vzorem či inspirací?
A: Moje kolegyně. Největším vzorem je mi paní RNDr. Vlasta Jankovská, CSc. Neznám chytřejšího člověka, než je ona. V mojí vědecké sféře je absolutní celebrita. Když vidím, co a za jakých podmínek zvládla, mám pocit, že také všechno dokážu. Zároveň je skvělá i na lidské úrovni, opravdu si vážím toho, že vedle ní můžu sedět v laborce.
J: Inspirativních lidí je jak v českém, tak zahraničním prostředí mnoho a mám radost, že řadu z nich znám a můžu se od nich učit. Nedá se ale říct jedno jméno, na někoho bych zapomněl a to by mě mrzelo.
T: Na závěr by mě zajímalo, co je vaše nejoblíbenější jídlo, pití, aktivita a zvíře?
A: Bibimbap, cider s Blankou Pilátovou, plavání a můj pes Šiška. Dohromady by to ale byla moc velká divočina. Tak si ji dávkuju postupně a po troškách.
J: Mám rád blízkovýchodní kuchyni, k pití švestkové nealko pivo, spánek a Šišku. ☺
Pak se role obrátili a na pár otázek jsme se zeptali také naší ambasadorky Terezy Koubkovou alias Holky z Letné. (R - redakce)
R: Jak se znáte s Anetou a s Honzou Lukačevičovými?
T: Jak už to v dnešní době občas bývá, oba jsem poznala přes Instagram :). S Honzou jsme se seznámili už i mimo virtuální svět, ale s Anet jsem ještě to štěstí neměla.
R: Je ti bližší obor, kterým se zabývá Aneta, nebo to, co dělá Honza?
T: Obojí je moc zajímavé, ale řekla bych, že mi je bližší spíš oblast, které se věnuje Honza. Vesmír mě vždy fascinoval a sama jsem nad podobným směrem kdysi dávno přemýšlela.
R: Láká tě připojit se k nim a stát se vědkyní v Akademii věd ČR?
T: Teď o tom zatím neuvažuji, ale za rok bych se už ráda po nějakém místě ve výzkumném týmu poohlížela, aspoň v podobě stáže. Uvidím, zda bude příležitost.
R: Co tě bavilo, když jsi byla malá?
T: Téměř všechno. Byla (a pořád) jsem takové to dítě, co chtělo všechno znát a všechno umět, takže jsem vyzkoušela, co se dalo. Snila jsem o tom, že budu cukrářkou s vlastní malou cukrárničkou. Práce s jídlem mě vždycky moc bavila a baví pořád.
R: Co tě bavilo na střední a proč?
T: Kupodivu to nebyla chemie, v té mě bavilo jak které téma. Celkově mě nejvíc bavil asi zeměpis a ruština. Baví mě se učit jazyky a zeměpis je prostě velice zajímavý, plus jsem na oba předměty měla naprosto skvělé učitele, takže byly ty hodiny zábavné a nedělalo mi takový problém udržet pozornost, s čímž mám kvůli ADD trochu problémy.
R: Proč ses rozhodla udělat web pro studenty: studenti.sobe.webnode.cz? Pro koho a o čem ten web je?
T: První lockdown byl hodně náročný, samozřejmě i pro školy a učitele. Ač žijeme v moderním světě, kde už spoustu věcí funguje online, naše školství nebylo připraveno a podle zpráv od různých studentů, co mě sledují na Instagramu, školy situaci spíš nezvládaly. To se jim nedá vůbec vyčítat, připravený nebyl nikdo a udělat ze dne na den kompletní funkční systém pro distanční výuku je nemožný úkol. Největší stres zažívali tehdy maturanti, protože se jim blížily maturity, které jsou stresující samy o sobě, natož s takovými změnami. Založila jsem proto Google disk, kam jsem nahrála svoje maturitní otázky a požádala kamarády, aby udělali to samé, abych mohla disk sdílet svým sledujícím, třeba někomu pomůže. Pak jsem si řekla, že můžu udělat vlastně něco mnohem většího a dala dohromady web se studijními materiály pro lidi od základní školy až po vysokou, aby byl doopravdy nápomocný všem, kteří nezvládají samostudium. Studenti na něm najdou jak vypracované maturitní otázky, kterými mohou sami přispět, tak studijní zdroje, ale i třeba tipy na zajímavé naučné YouTube kanály, podcasty nebo tipy na udržení duševní pohody a kam se obrátit, když mají nějaké problémy. Jak studijní, tak psychické. Myslím, že v téhle době je důležité držet pospolu víc než kdy jindy.
R: Co tě ovlivnilo při výběru oboru na vysokou školu?
T: Maminka mého kamaráda, která mě učila na lyžáku jezdit na snowboardu. Jak jsem řekla, byla jsem a stále jsem člověk, kterého baví spousta věcí, a tak pro mě výběr směřování budoucnosti byl dost složitý, protože jsem viděla až moc možností, které by se mi líbily. Tehdy jsem nejvíc uvažovala nad literárním překladatelstvím, ale právě jeden jediný rozhovor s kamarádovou maminkou mě úplně přesměroval. Řekla mi, že v sektoru překladatelství pracuje a už teď je v něm víc lidí než poptávek a do budoucna to bude jen horší. Jestli mě baví přírodní vědy, mám jít tím směrem, protože tam budou nové síly naopak potřeba. A mě přírodní vědy bavily, tak jsem šla.
R: Co sis tehdy vybrala za obor a co studuješ teď? Proč ses rozhodla pro změnu?
T: Když jsem se poprvé rozhodla pro chemii, chtěla jsem studovat biochemii. Lákala mě představa, že bych se mohla podílet na výzkumu léčby nějaké nemoci a svou prací bych mohla někomu pomoct. Že půjdu zrovna na biochemii, jsem se rozhodla v druháku na gymplu a od té doby jsem ani neuvažovala nad jinou možností. Nevím, jestli bych si bývala vybrala jinak, kdybych to tehdy v maturitním ročníku nebrala jako už dávno hotovou věc a zvažovala víc možností, ale rozhodně nelituji. Už před maturitou jsem se ale začala hodně zajímat o ekologii, ten v průběhu roku vygradoval natolik, že jsem se začala sebe sama ptát, jestli jsem si vybrala dobře. Jsem ale dost tvrdohlavá a nechtěla jsem si připouštět, že by se má představa o budoucnosti mohla změnit, když už jsem u ní vydržela několik let. Bod zlomu přišel ve chvíli, kdy se během prvního zkouškového období spousta mých spolužáků rozhodla, že odejdou, a já si najednou uvědomila, že změna oboru je doopravdy možnost. Neděje se nic strašného, když jsem si nevybrala hned napoprvé to pravé. A tak jsem si podala přihlášku na Ekotoxikologii a environmentální analýzu na VŠCHT. Rok strávený na Univerzitě Karlově mi toho hodně dal, obzvlášť mi pomohl se srovnáním vlastních priorit a přístupu ke škole, a navíc mě biochemie opravdu bavila, takže jsem za ten rok moc ráda.
R: Čeho se na vysoké škole nejvíc bojíš, co tě naopak nejvíc baví?
T: Neříkala bych přímo, že se něčeho bojím, ale největší respekt mám rozhodně z jakýchkoli předmětů, které se opírají o matematiku nebo fyziku. Na gymplu jsem jim moc nedala a na vysoké se to dost projevuje, takže jsou pro mě navazující předměty ještě složitější, protože se musím učit nejen novou látku, ale taky se doučovat tu předchozí. Což mě vlastně i baví, ale občas je to dost frustrující, zvlášť když jsem třeba pod časovým tlakem. Nejvíce mě zatím bavily biologické předměty, protože se v nich dozvídám nové informace, zatímco v těch chemických bereme spíš jen základy, abychom pak pochopili specifičtější chemické předměty.
R: Kdo nebo co tě v životě nejvíc ovlivňuje?
T: Moje kamarádka Bára, jak v osobním životě, tak ohledně kariéry. Je to úžasná a cílevědomá žena, která je mojí největší oporou a zároveň mojí velkou inspirací. Ačkoli každá studujeme něco úplně jiného a na jiné straně planety, jelikož ona je koreanistka a zrovna je na vládním stipendiu v Koreji.
R: Kdybys byla zpět na střední, chtěla by sis vyzkoušet stáže Otevřené vědy?
T: Určitě! Moc mě mrzí, že jsem se o nich dozvěděla až na vysoké.
R: Ve vědě se teprve rozkoukáváš, ale jak si vlastně práci vědkyně představuješ?
T: Já si radši nic nepředstavuji. Mám určitou vizi do budoucna, ale že bych měla vymyšlené přesné pracovní místo, to vůbec. Zatím jsem spokojená s tím, co je teď a co plánuji do dalšího roku, a uvidím, kam mě čas nasměruje dál.
R: Máš ráda bílé pláště?
T: No jasně! Díky nim se na chodbách cítím jak v nějakých moderních Bradavicích, takže moje mladší já úplně jásá. A ono vlastně i starší já.
R: Co tě baví, když nestuduješ?
T: Když do sebe zrovna neláduju žádné nové informace a ani je nezpracovávám na Instagram pro ostatní, nechávám odpočívat mozek u nějaké fyzické aktivity. Mám ráda sporty všeho druhu, ale teď nejčastěji plavu a dělám jógu. A jak jsem zmínila předtím, baví mě i pečení a vaření a poslední dobou se vyžívám v experimentování s veganskými a vegetariánskými recepty z různých asijských kuchyní. Ráda se zabývám věcmi, které mi dělají život o něco hezčím, což jde většinou ruku v ruce s tím, že ráda dělám věci, které dělají o něco hezčí život i jiným lidem. Baví mě trávit čas v přírodě, chodit po horách, ale i po městech, baví mě se učit nové jazyky, číst knížky, psát poezii a tančit. Baví mě se učit nové věci a ty nejzajímavější nebo nejdůležitější se snažím předávat dál. Občas si říkám, jestli dělám dobře, jelikož nejsem profesionál a neumím odpovědět na každou otázku, ale zároveň jsem dost transparentní a nesnažím se tvářit, že vím všechno, protože by to byla logicky lež. Prostě se jen snažím šířit povědomí o věcech, které bych sama ocenila, kdyby je někdo řekl mně, a taky lásku k vědě, protože věda je krásná!
Děkujeme za rozhovor.
Autoři: Michaela Marková (redakce Otevřené vědy), Tereza Koubková, Aneta Lukačevičová, Jan Lukačevič.
