Medailonky lektorů

Na čem konkrétním ve svém výzkumu pracujete?

Mým pracovištěm je Národní geomagnetická observatoř Budkov na Prachaticku, kde udržuji v chodu veškeré potřebné speciální přístroje a opravuji je. Pokud mi zbude čas, snažím se přístrojový park modernizovat tak, aby naše data obstála v rámci celosvětové sítě Intermagnet, kde je podobných observatoří zhruba 150. Ačkoli jsem primárně technickým pracovníkem, konstrukce leckdy zcela unikátních přístrojů je úzce spojena i s činností vědeckou.

Proč vedete stáže pro středoškoláky a co Vám to přináší?

Narodil jsem se v učitelské rodině, oba rodiče jsou vyhraněně humanitně orientovaní. Mě ale od malička fascinovala technika. Různé technické hračky a stavebnice mi rodiče kupovali již od předškolního věku, gramofon jsem si například postavil sám – z materiálu získaného na skládkách, kterých bylo tenkrát všude kolem mnoho. K počítači jsem se dostal ale až v devíti letech v rámci tehdejšího Svazarmu. Čekali jsme tenkrát každou středu do večera do šesti hodin, abychom mohli jednu hodinu programovat v jazycích Karel a Basic. Měli jsme opravdu špičkové lektory, například absolventa několika technických vysokých škol. Dnes se zájem mládeže o technické obory spíše snižuje. V části společnosti se udržuje blud, že technika je takzvaně těžká. Otevřená věda mi dává možnost tuto situaci alespoň trochu zvrátit.

Jak jste se dostal k vědě a práci v Akademii věd ČR?

Když mi končilo doktorské stipendium na elektrotechnické fakultě ČVUT v oboru akustika, přivydělával jsem si dozorem v počítačové učebně, která byla otevřená až do devíti hodin večer. Když jsem si pak šel jsem do své laboratoře pro věci, všiml jsem si cestou na nástěnce inzerátu, že observatoř Budkov hledá technika pro zajištění chodu přístrojů. Protože jsem ty přístroje znal (což komisi při přijímacím řízení značně překvapilo), byl jsem přijat, na observatoř jsem nastoupil, studium si změnil na kombinované a doktorskou práci zakončil zde fungujícím přístrojem.