Středoškolák Adam Karas z Gymnázia Příbram navštěvoval stáže Otevřené vědy v letech 2019 a 2020. Letos chtěl pokračovat také, ale bohužel si vybral stáže z oblasti lékařství, kde mu to kvůli velké konkurenci nevyšlo. Proč se rozhodl vyzkoušet dvě různé stáže? Co ho na vědě baví? Přečtěte si v rozhovoru.
Jak jste se dozvěděl o stážích Otevřené vědy?
O stážích jsem se dozvěděl na Facebooku. Sledoval jsem stránku Akademie věd ČR, kterou sleduje pravděpodobně každý správný přírodovědně zaměřený středoškolák, a jednou jsem viděl nabídku na stáže Otevřené vědy. Když jsem šel na web Otevřené vědy a prošel si stránku s medailonky, zjistil jsem, že pár mých přátel bylo mezi stážisty. Napsal jsem jednomu kamarádovi, abych zjistil, jaká byla jeho zkušenost, a pak už jsem neváhal a přihlásil se.
Proč jsi se přihlásil na stáž?
Nejdřív jsem si říkal, že se na to vykašlu, že to nemá smysl. O stáže byl obrovský zájem a člověk propadá v beznaděj, že se nedostane. Asi dvě hodiny před uzavřením přihlašování, jsem se ale rozmyslel a řekl si: „Sakra, vždyť to může být fakt sranda.“ A taky že je. Stále mě baví dělat vědu. Takže bych všem doporučil, neváhejte a běžte do toho!
Přihlásil ses dokonce hned dvakrát za sebou a pokaždé na jinou stáž. Proč?
V roce 2019 jsem docházel na stáž Biologie pomocí laserů aneb „Biologie + Fyzika = Biofyzika (Pozn. Stáž proběhla ve Fyzikálním ústavu AV ČR, pod vedením Miroslava Kloze). Vloni jsem si vyzkoušel práci vědce v Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, kde jsem se věnoval tématu Polovodičové nanotyčky pro elektroniku a fotoniku, pod odborným dohledem Jana Gryma. Musel jsem zkusit i něco jiného. Obě stáže mají podobná zaměření i cíl, pokaždé ovšem z jiného úhlu pohledu. Vzpomínám na obě stáže a myslím, že obě mi toho hodně daly. Pokaždé jsem se primárně hlásil na stáže s tématem lékařství a pokaždé jsem uspěl v tématu fyzikálním. Rozhodně toho ale nelituji.
Která stáž ti byla bližší a proč?
Obě stáže měly něco do sebe. Na obou jsem poznal super lidi a odnesl si něco do života. Obě pracoviště i vedoucí stáže byli dost rozdílní. Každá stáž mi poskytnula zcela jiný pohled na věc. Obě stáže byly opravdu boží a na žádnou z nich nikdy nezapomenu. Kdybych si měl vybrat, asi mi byla trochu bližší má druhá stáž v Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, kde jsem měl šanci zkusit si „vytáhnout“ vlastní optické vlákno v příjemné noční atmosféře.
Letos ti stáž nevyšla. Kam ses hlásil?
Hlásil jsem se letos poprvé na stáže se zaměřením na lékařství. V posledních letech mi došlo, že mě fyzika opravdu baví, ale ještě o malinko víc mě začaly bavit vědy spojené s lidským tělem. Hlásil jsem se tedy na stáž spojenou s výzkumem epilepsie a pak ještě na druhou, která se zaměřovala na výzkum opěrné soustavy člověka, zejména kostí. (Pozn. Adam se letos hlásil na stáž Jak tvrdé jsou kosti a co se pod nimi skrývá a Epilepsie jako metabolické onemocnění. Obě stáže se konají ve Fyziologickém ústavu AV ČR a patřily mezi nejžádanější témata letošního ročníku, na která přišlo přes 170 přihlášek).
Stáž mi nevyšla ani jedna, ale nepropadám panice (i když to byla moje poslední šance na stáž v OV). Musím se přiznat, že jsem se trochu bál, že stáž bude probíhat online, a tak jsem nevěnoval motivačnímu dopisu tolik času. Budoucím zájemcům o stáže tedy určitě vzkazuju: „Na motiváku si dejte záležet!“ Když o něco opravdu stojíte, vždycky vás zamrzí, když to nevyjde. Myslím, ale že tím, že mi to letos nevyšlo, tak mi asi stáže naznačily, že bych měl radši zůstat u fyziky. Možná, že mi samotná Otevřená věda vlastně tak trochu otevřela i oči.
Proč jsi nechtěl navázat na stáže z předchozích let?
Záleží na úhlu pohledu. Pokud bychom řekli, že jsem se v minulých letech na stáž dostal a že jsem chtěl i letos, pak ano, navázat jsem chtěl. Pokud bychom se ale zaměřili na stránku tematickou, jsem rád, že jsem alespoň chtěl zkusit něco jiného. Sice vím, co mě baví, ale vždycky se vyplatí zkusit si i něco jiného. Neznám horší věc, než že bych se hnal za něčím, o čem bych později za 10 let zjistil, že mě to nebaví. Na střední ještě nejsme tolik vyprofilovaní, a tak jsem chtěl zkusit něco jiného. Třeba bych nakonec zjistil, že mě nebaví medicína a vrátil bych se k fyzice. Téma jsem tedy i v minulých letech změnil a letos bych to udělal zas!
Jak se připravuješ na maturitu, kterou máš právě před sebou?
Momentálně sedím dennodenně u počítače a připravuji si maturitní otázky. Ne že by mě to v online prostředí dvakrát bavilo, ale nic s tím neudělám. Snažím se stále sportovat a udržet si zdravou mysl – podle vzoru Járy Cimrmana si někdy zazpívám Píseň proti trudomyslnosti a hned je mi líp. Ale přeci jen se k tomu musím trochu nutit. Poslední dobou je složité oddělit osobní život a přípravu věcí do práce či na maturitu.
Už víš, co bys chtěl studovat na vysoké škole?
Vždy jsem chtěl studovat fyziku a medicínu a zkoušet tyto zdánlivě odlišné obory propojovat. To mě sice nepustilo, ale přehodnotil jsem priority a na první místo momentálně stavím medicínu a až pak fyziku.
Angažuješ se v hodně mimoškolních aktivitách. Čím právě teď nejvíc žiješ?
Mimo Otevřené vědy toho je dost. Můžu zmínit třeba Český model amerického kongresu, kde už třetím rokem působím jako organizační ředitel, kde se studenti učí pochopit a vyzkoušet si život amerického kongresmana nebo kongresmanky, lobbisty anebo novináře. Na tuto akci jsem nalákal několik přátel z Otevřené vědy a myslím, že si ji všichni včetně mě užili. Přidejte se také, letošní ročník se bude konat v září, registrace začínají už 6. května!
Závěrem bych chtěl říct, že kdybych měl zmínit jeden projekt, který mě změnil a pomohl mi s profilací a s naplněním cesty ke splnění mých snů, byla by to právě Otevřená věda. Přeji nynějším stážistům hodně štěstí, ať jejich stáž není poznamenána epidemiologickou situací. Těm budoucím přeji hodně důvtipu a kuráže a také, aby se nebáli to zkusit. Stážisti i lektoři jsou příjemná komunita a super lidi. Stále se s přáteli z Otevřené vědy vídáme a podnikáme různé akce (momentálně tedy hlavně online). :-D
Připravila: Michaela Marková (Otevřená věda) ve spolupráci s Adamem Karasem.
